Politologie_vypracované_otázky

Tyto systémy vykazují téţ znaky sociální individualismu, neboť byly zaloţeny za účelem obrany společenské elity, která se cítila ohroţena rostoucím vlivem „lidových tříd“, nebo proto, ţe zakotvují ideály společenské a politické hierarchie. V mnoha případech společnost volá po návratu toho, co povaţuje za dobře organizovanou strukturu předchozího reţimu, v němţ měl kaţdý své místo, a jeho postavení nebylo zpochybňováno. Pokusy o restauraci dřívějšího reţimu ale často končí nezdarem: úsilí o přebudování společnosti nikdy dlouho netrvá. Většinou tento typ systémů bývá nahrazen populistickým nebo liberálně- demokratickým systémem, ačkoliv nová vláda je často velmi slabá a většinou je donucena znovu ustoupit jinému autoritářsko-individualistickému systému (nebo, a to výjimečně, systému komunistickému).

Typologie systémů stran,význam tzv.cleavages

Systémy stran nelze chápat jako pouhý souhrn politických stran působících v tom kterém politickém systému. Systémy stran mají přinejmenším „statickou“ stránku, spočívající v počtu politických stran v nich působících, ale dále i na stránku „dynamickou“, kterou vyjadřuje uspořádání poltických stran a jejich vzájemné vztahy zaloţené především na jejich rivalizaci.

Podle společné práce amerického politologa Lipseta a norského politologa Rokkana jsou systémy stran, které se zformovaly v Z-Evropě produktem dlouhodobého vývoje zaloţeného na institucionalizaci tzv. konfliktních liniích (cleavages)¸ přičemţ za 4 základní povaţovali:

1. centrum – periferie

2. církev – stát

3. město – venkov

4. práce – kapitál

V důsledku prvního konfliktu vznikly národně a regionálně orientované politické strany, 2. konflikt vedl ke vzniku náboţensky orientovaných stran, třetí se projevil ve vzniku agrárních stran a konečně 4. vedl ke vzniku sociálně demokratických stran.

Typologie systémů stran vychází z různých hledisek, přičemţ jedno z nejrozšířenějších je počet stran (numerická typologie). Duverger například dělí systémy stran na systém jedné strany, anglosaský systém dvou stran a systém více stran.

Blondel kombinuje počet stran s jejich rozměrem v rámci systému stran a dospívá k 4 typům systémů stran: systém 2 stran, systém 2 a půlté strany, systém více stran s dominující stranou a systém více stran bez dominující strany.

Systém dvou stran funguje v relativně čisté podobě na Maltě, kde se střetávají Strana práce a Strana lidová. Klasickým příkladem je Velká Británie, kde však reprodukci bipartismu napomáhá volební systém, takţe moţnost sestavit vládu mají buď labouristé, nebo konzervativci.

Systém dvou a půlté strany je systémem, v němţ působí 2 velké strany a jedna podstatně menší, nicméně mají podstatný vliv na fungování systému stran, protoţe ţádná z těch velkých není schopna získat v parlamentě absolutní většinu hlasů. Typickým příkladem tohoto systému e systém stran SRN, kde vedle 2 velkých stran – Sociálně-demokratické (SPD) a Křesťansko-demokratické resp. křesťansko-sociální (CDU/CSU) – se setkáváme jako s jejich potenciálním koaličním partnerem – stranou třetí, ať jiţ se Svobodnými demokraty (FDP), či stranou Zelených.