ÚP otázky 117 stran

nezávislost soudců

• vychází z práva na soudní ochranu (v Listině), předpokládá se existence nezávislého a nestranného soudce → soudce nemá žádné pokyny, jak se rozhodovat v konkrétním případě, má se rozhodovat jen na základě racionálního uvážení a dle zákona

• soudní rozhodnutí může přezkoumat pouze soud

• ustavení soudců do soudcovské moci zajišťuje nestrannost a legitimuje k rozhodování, soudce nelze zbavit funkce proti jeho vůli (výjimka pokud se dopustí kárného přestupku nebo jiného činu, který by odvolání z funkce odůvodňoval → kárné řízení provádí z ½ soudci, ½ jiné právnické profese)

• soudci jsou jmenováni na neomezené časové období, nelze je libovolně přesadit

• soudce je zajištěn hmotně (plat je stabilní nesnižovatelná veličina)

rozhodování senátem nebo samosoudcem → samosoudce = pravidlo, senát = výjimka, určité úkony v občanském soudním řízení a v trestním řízení může vykonávat vyšší soudní úředník

účast lidu na výkonu soudní moci → zákon stanoví, kdy a jak se na rozhodování soudů podílí další občané = laický prvek (občané se podílí jako přísedící, voleni obecními zastupitelstvy)

vázanost soudce zákonem → soudce je bezprostředně vázán pouze zákonem a mezinárodní smlouvou, je oprávněn posoudit, zda je podzákonný právní předpis v souladu s právním předpisem vyšší právní síly (Z, MS, ÚZ) → když není, nemusí se podle něj řídit, ale nemůže ho zrušit; když Z není v souladu s ÚZ, nemůže rozhodnout a musí danou věc předložit ÚS

rovnost účastníků řízení před soudem → všichni účastníci jsou si rovni, FO, PO i stát, vystupuje-li v dané věci jako zvláštní PO (v občanskoprávních záležitostech)

ústnost a veřejnost jednání = kontrola výkonu soudní moci lidem (rozsudek či nález vždy veřejně), veřejnost vyloučena ve výjimečných případech (trestní řízení s mladistvým)