Ústavní žaloba

Ad D.

Dalším jednáním, ve kterém spatřuje ústavní žalobce protiprávní jednání s ústavněprávní relevancí, je výslovná ignorance rozsudku, který ústavně žalovanému výslovně ukládá rozhodnout s uvedením důvodů o návrhu na jmenování JUDr. Petra Langera, Ph.D. soudcem obecného soudu. V tomto jednání spatřuje ústavní žalobce několik rozměrů, které závažnost jednání významně prohlubují.

Jde o jediné žalované jednání, které je současně porušením subjektivních práv konkrétní osoby a namířené zcela vědomě proti této osobě. Funkce prezidenta republiky je tradičně spojována spíše s pomocí konkrétním osobám a hledáním výjimek v jejich prospěch. Pokud se prezident svým protiprávním jednáním dopouští současně porušování práv jiné osoby, je to spíše výjimečné, jakkoliv lze přiznat, že protiprávní jednání samo o sobě zas až tak výjimečné není.

Další významnou okolností je skutečnost, že prezident ostentativně ignoruje rozhodnutí soudu. Právní stát jako takový je založen na tom, že občané a především orgány veřejné moci respektují i ta rozhodnutí, se kterými nesouhlasí. Pokud se ústavně žalovaný povýší nad tento princip a nerespektuje rozhodnutí soudu, byť sám si podal dříve opravný prostředek a v určité fázi se na autoritu soudní moci tedy spoléhal, tak tím naznačuje svému okolí, že je možné z pozice moci nerespektovat dohodnutá pravidla, pokud se to mocnějšímu subjektu z jakéhokoliv důvodu nehodí. Jakkoliv se to může jevit jako marginální záležitost, ústavní žalobce zdůrazňuje, že otevřené pohrdání jinou veřejnou autoritou je v právním státě více než nebezpečné a je znakem právního nihilizmu, který je s právním státem neslučitelný.

Zde ústavní žalobce zdůrazňuje, že ústavně žalovaný nevyužil svého práva předložit Ústavnímu soudu kompetenční spor založený na rozporování skutečnosti, zda obecný soud může takto zasahovat do pravomoci prezidenta republiky. Jakkoliv je možné mít pochybnosti nad správností rozhodnutí soudu, je konečné rozhodnutí třeba vždy respektovat, popřípadě využít právní cesty, jak je zpochybnit. To ovšem ústavně žalovaný neučinil a pravomocné rozhodnutí ignoroval.

Poslední okolností umocňující protiprávnost je doba, po jakou je pravomocné rozhodnutí ignorováno a opomíjeno. Ústavně žalovaný je ignoruje od samého počátku svého druhého mandátu. Zde ústavní žalobce dodává, že se necítí být oprávněn žalovat jednání, které učinil ústavně žalovaný během svého prvního funkčního období. Od okamžiku složení slibu ovšem je ústavně žalovaný v prodlení s rozhodnutím a doba této nepochybně úmyslné ignorance soudního rozhodnutí tak nabývá unikátní délky téměř pěti let, což je na prezidenta republiky poněkud neobvykle dlouhé protiprávní jednání.