Ústavní žaloba

Tyto nepochybně negativní tendence zavdaly k mnoha protiprávním jednáním, kterými se cítí být doposud poškozena nikoliv nevýznamná vrstva obyvatel. Poslední léta jsou typická ústupem těchto jevů a postupnou resuscitací základních funkcí státu, včetně významné emancipace policie a státních zástupců a posilování jejich nezávislosti, především v důsledku vnitřní atmosféry v obou soustavách. V důsledku těchto změn se podařilo orgánům činným v trestním řízení dokončovat trestní stíhání skutků, jejichž stíhání by v první dekádě po Listopadu bylo obtížně představitelné. Tato trestní stíhání by možná nevedla k uspokojení škod, ale vydané rozsudky by byly významným symbolickým úspěchem, který by v psychologické rovině narovnal mnohé pocity nespravedlnosti a nerovnosti před zákonem. Trestní justice by tak mohla do značné míry naplnit svou restorativní funkci s širším společenským dopadem, přičemž výše ukládaných trestů by nepochybně nebyla klíčová.

Tento poměrně příznivý vývoj, který sliboval překonat některá transformační traumata, byl hrubě přerušen citovanou amnestií. Společným znakem zmíněných trestních stíhání byla jejich délka, což bylo dáno dobou vzniku důvodu stíhání, složitostí případů a mnohdy i vyšší obstrukční schopností samotných obžalovaných. Délka řízení pak nebyla vyvolána jen skutečnostmi, které by byly přičitatelné státu, jako jím zaviněné průtahy v řízení, tak jak je toto pravidlo judikováno Ústavním soudem nebo Evropským soudem pro lidská práva, právě pro potřebu zohlednění individuální stránky věci a nepřípustnosti paušalizace.

S ohledem na hraniční sazbu (do deseti let) lze pak pod citovanou amnestii zahrnout naprostou většinu posttransformačních trestních stíhání, protože tehdejší trestní sazby pro hospodářské trestné činy vyšší nebyly.

Amnestie udělená ústavně žalovaným tak představuje překročení hmotněprávních mantinelů, ve kterých se amnestie může pohybovat, protože namísto nápravy sociálních vztahů vedla k cíli přesně opačnému.

I toto jednání lze podřadit pod jednání proti demokratickému řádu, protože vymahatelnost práva je podstatou demokracie. Vzhledem k tomu, že toto jednání má dopad do funkce mnoha jiných nezávislých subjektů, které jsou nositeli veřejné moci a zprostředkovaně i státní svrchovanosti, protože jinému subjektu v určitém rozsahu nepodléhají, tak lze žalované jednání i podřadit pod útok na tu část státní svrchovanosti, kterou vykonává trestní justice.

S ohledem na shora rozvedené sociální souvislosti pak obsahuje i materiální znak značné ústavněprávní relevance. Má-li směřovat výkon funkce prezidenta republiky k nějakému obecnějšímu cíli, který je hodnotově společným jmenovatelem celé společnosti, tak tím cílem je respekt k právu a k jeho vymahatelnosti, včetně práva, které reguluje vztahy většiny občanů a nikoliv pouze ústavněprávních vztahů. Udělením amnestie ovšem ústavně žalovaný tento věcný předpoklad své funkce zcela popřel.