Proces_vypisky

Právní domněnky

• upraveny v procesním i hmotném právu

• ukládají soudu, aby vzal za prokázané to, co bezpečně prokázáno není, ale co mu taková domněnka ukládá vyvodit z určitých zjištěných skutečností

• nejčastěji založeny na zkušenostním předpokladu, ale nemusí být – např. právní fikce soudu ukládá učinit závěr, o němž se ví, že je v rozporu s pravdou

• „má se za to, že“, „platí, že“, „považuje se za“,...

• vyvratitelné (praesumptiones iuris)

  • připouští důkaz opaku

  • závěr platí, dokud není dokázán opak

  • typicky otcovství

• nevyvratitelné (praesumptiones iuris et/ac de iure)

  • nepřipouští důkaz opaku X připouští protidůkaz, tedy vyvrácení důkazu! – popíráme skutečnosti, na kterých je domněnka založena

• fikce

  • např. doručování

  • také přípustný protidůkaz

• X skutkové domněnky – jsou založeny pouze na všeobecné lidské zkušenosti

Prejudiciální (předběžná, předurčující) otázka

• právní otázka, která není sama předmětem řízení, ale na jejím vyřešení je závislé rozhodnutí soudu (např. u rozvodu otázka platnosti manželství; u sporu o autorskou odměnu otázka autorství; výpověď z nájmu – otázka vlastnictví domu; neplatnost závěti – zda se dědic dopustil TČ proti zůstaviteli,...)

• nikdy není sama předmětem řízení, ačkoli je k tomu způsobilá

• má pro řízení zásadní význam

• soud si ji může sám posoudit bez ohledu na to, zda věc patří do civilní soudní pravomoci a jakou by měl mít soud příslušnost (ovšem nejedná se o totéž jako o rozhodnutí s účinky první moci! znamená to pouze oprávnění posoudit otázku pro účely svého vlastního rozhodnutí – posouzení otázky nemůže být vyjádřeno formou výroku, který by zakládal překážku věci rozsouzené, ale může se projevit jen ve způsobu rozhodnutí, tedy v odůvodnění)

• pokud bylo rozhodnutí o této otázce již vydáno příslušným orgánem v samostatném řízení, soud z něj vychází v souladu s § 135/2; rovněž není povinen otázku posoudit, pokud o ní probíhá řízení, nebo může eventuálně k takovému řízení dát podnět – řízení pak může (fakultativně, ponecháno na úvaze soudu) soud přerušit (§ 109/2 c)

• u některých otázek zákon výslovně zakazuje posuzování jako otázek předběžných:

  • věci osobního stavu (např. platnost manželství, určení otcovství, prohlášení za mrtvého,...) – musí být vždy řešeny v samostatném řízení (nespor)

  • zda a kým byl spáchán trestný čin – pokud je na takové otázce řízení závislé, soud musí počkat na vydání trestního rozsudku X ve věcech náhrady škody soud není vázán tím, že trestní stíhání bylo zastaveno/nebylo zahájeno v důsledku amnestie/promlčení – v takových případech si soud prejudiciální otázku v civilním řízení posoudit musí; rovněž není pro účely rozhodování o náhradě škody vázán odůvodněním trestního rozsudku,...

  • otázky, o nichž soud rozhoduje s konstitutivním účinkem – prejudiciální posouzení nemůže mít nikdy konstitutivní účinky!

  • v případě, že takové rozhodnutí nebylo vydáno, může soud dát sám podnět a vyčkat (přerušit řízení, § 109/1 b)