Proces_vypisky

Procesní povinnosti a břemena v důkazním řízení

• největší povinností je navrhování důkazů, tedy poskytování podkladů k rozhodnutí

• v nesporu neexistují ! ! !

• povinnost tvrzení (§ 101/1)

  • povinnost uvést skutečnosti důležité pro rozhodnutí

  • plněna již v žalobě (vylíčení rozhodujících skutečností dle § 79/1)

  • koncentrace řízení! § 118b/1

• důkazní povinnost (§ 120 + § 101/1)

  • povinnost navrhnout DP k prokázání skutečností, které účastník tvrdí

  • plněna již v žalobě (označení důkazů dle § 79/1)

  • koncentrace řízení! § 118b/1

• břemeno tvrzení

  • procesní odpovědnost za to, že se soud potřebnou rozhodnou skutečnost vůbec dozví

  • pokud nedozví, jde to k tíži toho, kdo ji tvrdit měl – neúspěch ve sporu

• důkazní břemeno (onus probandi)

  • procesní odpovědnost účastníka za to, že soudu budou rozhodné skutečnosti, k nimž se důkazní břemeno vztahuje, prokázány

  • neunesení = nepodařilo se skutečnosti prokázat, a to bez ohledu na to, zda splnil důkazní povinnost – nabídnuté důkazy mohly být nedostatečné/nemusel důkazní povinnost splnit, ale břemeno unesl, protože soud zjistil skutečnost jinak – výjimky!

  • neunesení DB má za následek prohru, ztrátu pře

  • *) non liquet – nebyl prokázán opak – skutečnost totiž nebyla prokázána vůbec

Teorie důkazního břemene

• je institutem procesního práva navzdory tomu, že je zpravidla upraveno v předpisech práva hmotného

• subjektivní / objektivní

  • subjektivní vyjadřuje míru účasti stran – jak se strana přičiňuje o výsledek – má tuto povahu ze stanoviska strany důkazem povinné

  • objektivní – co je třeba dokázat, bez ohledu na účast stran – má tuto povahu ze stanoviska soudce

  • DB se používá ve smyslu subjektivním = otázka, kdo z účastníků v jakém rozsahu nese odpovědnost za prokázání skutečností (např. § 2913/2, § 2924, § 2925/1 OZ)

• teorie analýzy skutečnosti

  • teorie minimální – strana je povinna prokázat minimum skutečností, které stačí k odůvodnění nároku (např. vznik smlouvy, nikoli už způsobilost k uzavření jednotlivých stran)

  • teorie negativní – negativní skutečnosti nemohou být dokazovány – ten, kdo je tvrdí, je od DB osvobozen (NS – žalovaný v bytovém sporu není zatížen DB stran skutečnosti, že nemá vlastní byt, a tudíž opak toho – existenci vlastního bytu žalovaného – musí prokázat žalobce) – překonána

  • teorie skutečností právo tvořících, právu překážejících, resp. právo rušících – žalobce tíží DB pouze stran těchto skutečností a ostatních X jsou-li, musí prokazovat žalovaný

  • teorie presumpční – vyvozuje DB z domněnek

  • teorie pravděpodobnostní – DB má ta strana, jejíž tvrzení se jeví jako více pravděpodobné – pravděpodobnost se snáze mění v pravdivost

• teorie analýzy norem

  • neopírá se o rozbor skutečností, ale o rozbor příslušné právní normy