Obchodní korporace + náhrada škody
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Mezera krytí souvisí s dočasným úvěrováním -> zda ta ztráta není jen dočasná
Při posuzování úpadku nelze vycházet jen z aktiv a pasiv
Musí se zohlednit i budoucí zisky, které teprve přijdou
§3/4 IZ
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
§3/5 IZ předstupeň úpadku
Jednání statutárního orgánu při (hrozícím) úpadku korporace
V případě zdravé obchodní korporace mají členové jejího statutárního orgánu povinnost postupovat při jejím řízení s péčí řádného hospodáře, a to v každém aspektu svých činností. Tato povinnost jim zůstává zachována i tehdy, dostane-li se obchodní korporace do úpadkové situace. V době úpadku či úpadku hrozícího však členům statutárních orgánů vznikají některé povinnosti nové. Mezi tyto povinnosti lze zařadit: a) povinnost členů statutárního orgánu podniknout opatření k odvrácení hrozícího úpadku, b) povinnost svolat valnou hromadu a c) povinnost podat insolvenční návrh.
Vědomost člena statutárního orgánu o úpadku či hrozícím úpadku korporace
Na vědomost člena statutárního orgánu o úpadku nebo o hrozícím úpadku obchodní korporace je navázán nejen vznik některých jeho povinností, ale zároveň jejich prostřednictvím i případné uplatnění některých odpovědnostních institutů. Mezi tyto instituty patří vydání prospěchu, sankční ručení či náhrada škody dle § 98 IZ. Neví-li a současně nemůže-li člen statutárního orgánu vědět o hrozícím úpadku, nelze po něm požadovat, aby učinil aktivní opatření k jeho odvrácení, a tedy jej ani nelze následně sankcionovat za nesplnění této povinnosti. Z tohoto důvodu je nezbytné vymezit, kdy je možné tento předpoklad vědomosti považovat za naplněný.
Okamžik, odkdy je nutné předpoklad vědomosti člena statutárního orgánu pro vznik povinnosti učinit opatření k odvrácení hrozícího úpadku považovat za naplněný, je v zákoně stanoven jako okamžik, kdy člen statutárního orgánu o hrozícím úpadku ví nebo vědět může a má.
S ohledem na výše uvedené lze tedy pro účely ustanovení § 62 a 68 ZOK vyvodit, že povinnost člena statutárního orgánu učinit vše potřebné a rozumně předpokladatelné k odvrácení hrozícího úpadku vzniká společně s vědomostí člena statutárního orgánu o hrozícím úpadku, avšak nikoli později než okamžikem, kdy by si musel běžný člen statutárního orgánu jednající s péčí řádného hospodáře být hrozícího úpadku vědom.
Na dokazování, zdali člen statutárního orgánu o hrozícím úpadku věděl, nelze dle mého názoru použít ustanovení o přenesení důkazního břemene dle ustanovení § 52 odst. 2 ZOK. Členu statutárního orgánu tedy není stanovena povinnost prokazovat svou případnou nevědomost.