FIPO 22.-26.

Analýza trendů (horizontální analýza)

Horizontální analýza porovnává změny ukazatelů v časové řadě, tedy jejich procentní změny proti předcházejícímu období. Například v rozvaze sledujeme procentní změny určité položky oproti předcházejícímu období, tedy vývoj horizontální (po řádcích rozvahy). Zdrojem informací pro horizontální analýzu jsou účetní výkazy nebo výroční zprávy, přičemž zkoumáme klíčové položky výkazů za posledních pět až deset let.

Procentní analýza komponent (vertikální analýza)

Při vertikální analýze sledujeme také procentní změny ukazatele, ale tentokrát ke stanovenému základu. V některé literatuře bývá tato metoda označována jako specifická skupina poměrových ukazatelů. Poměřujeme tedy jednotlivé položky rozvahy k celkovým aktivům (pasivům), položky výsledovky k celkovým (čistým) tržbám nebo výkonům atd. Pracujeme po sloupcích, tedy vertikálně.

Výsledkem získáme strukturu majetku a kapitálovou strukturu, tedy strukturu zdrojů, ze kterých majetek vznikl. Velkou výhodou vertikální analýzy je, že nezávisí na inflaci a umožňuje srovnatelnost výsledků z minulých let.

Analýza poměrových ukazatelů (nejznámější a u neziskovek nejčastější)

Poměrové ukazatele jsou základním metodickým nástrojem finanční analýzy. Jsou formou číselného vztahu, do kterého jsou uváděny finančně-účetní informace. Charakterizují tedy vzájemný vztah mezi dvěma nebo více absolutními ukazateli pomocí jejich podílu. Zdrojem pro výpočty poměrových ukazatelů jsou především účetní výkazy.

Finančních ukazatelů se do současnosti vyvinulo značné množství. Obvykle je rozdělujeme do několika skupin, z nichž každý se týká některého aspektu finančního stavu podniku.

V odborné literatuře jsou poměrové ukazatele členěny na pět základních skupin: ukazatele rentability, aktivity platební schopnosti, finanční stability a zadluženosti a ukazatelé kapitálového trhu.

Jiné zdroje hovoří ještě kromě výše uvedených skupin o ukazatelích provozních (výrobních) a ukazatelích na bázi finančních fondů a Cash flow. Ukazatele zadluženosti se také někdy označují jako ukazatele struktury kapitálu.

Konstrukce a výběr ukazatelů použitých při konkrétní analýze jsou vždy podřízeny tomu, co chceme měřit, tedy musí být relevantní zkoumanému problému.

Ukazatelé rentability

Velmi široké použití má měření výnosnosti vložených prostředků i ve vnitropodnikovém řízení, zejména při řízení větších vnitropodnikových jednotek, na něž byla delegována značná pravomoc a odpovědnost. Ke zjišťování a měření rentability, resp. výnosnosti vloženého kapitálu se v praxi nejvíce využívají tyto ukazatele:

• rentabilita celkového kapitálu,

• rentabilita vlastního kapitálu,

• rentabilita tržeb (odbytu), resp. zisková marže nebo ziskové rozpětí,