Obecná chemie - výpisky

- vznikají tak krátkodobé, velmi proměnné (oscilující) dipóly; z dlouhodobého hlediska se vzájemně vyruší

- umožňuje zkapalnění vzácných plynů

- vodíková vazba – mezi slabými a silnými interakcemi

1. vodík vázaný na výrazně elektronegativní atom (O, N) – vodík má kladný parciální náboj

2. O,H,F – vázané; obsahují volné elektronové páry, mají záporný parciální náboj

N-H...lN- - elektronový pár dusíku částečně vyplňuje elektronový deficit vodíku

- intermolekulární – mezi molekulami – u vody

- voda by jinak byla při pokojové teplotě plynná -> proto je H2S plynný

- elektronegativita síry je výrazně nižší než u kyslíku – nevytváří se takový parciální náboj

- intramolekulární – v jedné molekule – ortho-nitrofenol (u meta a para se nevytvoří – velká vzdálenost)

4. OPTICKÉ VLASTNOSTI LÁTEK

- viditelné světlo – elektromagnetické záření, λ = 400-800 nm

- absorpce světla

- elektrony atomů absorbují ze světla fotony vhodné vlnové délky

- předou tím do excitovaného stavu (vyšší energetické hladiny) – z vazebného orbitalu do antivazebného

- Lambertův-Beerův zákon: A= -logT = ε.c.l

A – absorbance – přímo úměrná koncentraci roztoku a délce kyvety (bezrozměrná)

T – transmitance – poměr intenzity prošlého a dopadajícího světla (v %)

ε – molární absorpční koeficient (konstanta úměrnosti), l – délka kyvety, c – koncentrace roztoku

- rozptyl světla (difrakce)

- v prostředí není absorbující látka – z primárního záření se indukuje sekundární záření

-o přibližně stejné vlnové délce a má tendenci šířit se všemi směry

- opticky homogenní prostředí – naprosto pravidelné rozložení hmoty – pozorujeme pouze primární záření

- opticky nehomogenní prostředí – kromě primárního záření pozorujeme i sekundární

- šíří se různou intenzitou, různými směry = rozptyl (difrakce)

- l rozptylu dochází, pokud se vlnová délka záření blíží velikosti stavebních částic látky, se kterou záření interaguje

- hustotní fluktuace – malý rozptyl světla – nepříliš významné (prostředí se blíží opticky homogenímu)

- koncentrační fluktuace (kolísání) – větší rozdíly – větší rozptyl světla

- využití rozptylu - měření koncentrace kalových částic – intenzita prošlého světla je nižší o to, co se rozptýlilo

- pod úhlem 90°můžeme měřit intenzitu rozptýleného světla

- zjišťování relativních hmotností a velikostí makromolekul

- měřením intenzity světla pod různými úhly (pouze pro roztoky makromolekul)

- lom světla (refrakce)

- rychlost světla – v různých prostředích různá – nejrychlejší ve vakuu: c= 3 . 108 ms-1

- Snelliův zákon – vA : vB = sinα : sinβ = nAB nAB = nB : nA

- α a β -úhly mezi dráhou paprsku a kolmicí k fázovému rozhraní; vA a vB rychlosti světla v prostředích