Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Hrabal_Ostre-sledovane-vlaky

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (226.28 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

Page  3

záškolák, ale já ti věřím.
Vezmeš to za mě tak na dvě hodinky. tak jsem sloužil a výpravčí
Hubička odvedl tu dámu do kanceláře pana přednosty a slyším:
Kočičko, tělo to potřebuje, tělo to žádá…“
„To prase jedno huňatý, vepřový!“ zvedl se pan přednosta a díval se oknem přes uklánějící se a vrkající holuby na
perón, kde stál výpravčí.
„Kdyby to na něm bylo aspoň vidět, ta jeho kujebácká nátura!“ křičel pan přednosta, a výpravčí Hubička si strčil prst
do ucha a třepal jím, jako by měl v uchu zalehlou vodu.
„Tichá voda břehy mele,“ povídám, „ale v jednu hodinu po půlnoci, kdy náklaďák odvezl vagóny cukru, poslouchám a
slyším z kanceláře pana přednosty takový zvuk, jako když šoupete s rakví… A pak rána!
Vběhnu do kanceláře pana přednosty a ta dáma leží na kanapi na zádech nahatá a s takhle roztaženýma nohama! A pan
výpravčí Hubička leží na zemi v podvlíkačkách, tak jak leží voják v našem kostele, když se otevřel boží hrob. A povídá
mi: Miloši, špatně jsem chytil kontrafaleš. Spadl jsem z oltáře lásky…“
„Ta hyéna skvrnitá!“ křičel pan přednosta a opřel se o futro okna a zíral na výpravčího, který stál rozkročen na perónu
a díval se do nebe.
„A jak tam ležela ta důra na přednostově kanapi, jak?“ obrátil se pan přednosta.
„Když dovolíte, já vám to předvedu,“ povídám a ukázal jsem na vikslajvantovou pohovku a hodil jsem sebou a ve
vzduchu jsem se otočil a stáhnul se na záda. A pan přednosta se nade mnou nakláněl a hrozil.
„Takhle ať se válí s děvkama v čekárně! Ale ne na kanapi svýho přednosty!“
„Protože na přednostenský kanape může sedat jen pan přednosta,“ povídám.
„Sám to uznáš, ale tomu praseti vepřovýmu nic není svatý!“ křičel.
A posadil jsem se a povídám: „Ale pane přednosto, to ještě není všecko, podívejte se!“ vzal jsem přednostu za rukáv a
ukázal, „a tady, v těchhle místech, tady rupnul ten vikslajvant po celý šířce…“
„Kanape přetrhli!“ křičel pan přednosta, „přednostovi přetrhli kanape vejpůl. Ale to je tím, že nic už nad lidma není! Ani
Bůh, ani mýtus, ani alegorie, ani symbol. Jsme na světě sami, proto je dovolený všecko…, ale ne pro mě! Pro mě je
Bůh! Ale pro támhleto prase vepřový existuje jen vepřová, knedlík, zelí…“
A pan přednosta už nemluvil, jen dýchal, funěl, díval se na perón, na záda výpravčího Hubičky.
„To je ďábel,“ řekl za chvíli. „Chlap, kterej už deset let mohl bejt někde přednostou maličký staničky na jednokolejce,
ale pořád bez jediný hvězdičky. Jen ho chtějí povýšit, už vyvede nějakou prasárnu, zatímco já pořád postupuju.“
„Slyšel jsem,“ povídám, „že budete povýšenej na inspektora státních drah.“
„Mám být.“
„Ach, to místo tří hvězdiček budete mít hvězdu jen jednu, ale vroubenou inspektorskou zahrádkou!“ zvolal jsem.
„Tak, Miloši,“ zasnil se přednosta. „Takovej příklad tady máte,“ řekl a otevřel skříň a vyjmul novou blůzu, na které už
byla vyšitá zahrádka s diamantovou hvězdou, „takovej příklad máte ve mně, a jako bych házel perly sviním.“
„Takový inspektor,“ povídám, „to je na dráze to samé jako na vojně major, že?“
„Tak, Miloši,“ řekl přednosta.
A po první koleji si to uháněl dlouhý nákladní vlak, jel plnou rychlostí a nápravy přes styky kolejnic dávaly pravidelné,
hluboké zvuky. A pan přednosta pozorně vložil do skříně rukávy a cípy, aby je nepřivřel. Pak vzal pikslu se zadinou,
otevřel okno a polští rysové vletěli do kanceláře, rvali se ve vzduchu, kdo mu sedne na rameno, a tak všichni posedali
po panu přednostovi jak na nějaký pomník nebo kašnu, ukláněli se a lísali se k němu, docela ani nestáli o zadinu, spíš
jim šlo o tu lásku, zobali mu tváře, ale tak něžně, jako by to byly jeho malinké děti. Nákladní vlak odnesl svůj rachot s
sebou. Takový randál s vlakem v pohybu jde pořád, zrovna tak, jako v čas míru s každým večerním vlakem čtverce a
obdélníky ze zářících oken.
„Co jen tak mohl pan výpravčí dělat se Zdeničkou, co?“ povídám.
„Zvěrstva,“ řekl pan přednosta a usmíval se a nastavoval rty holoubkům, „zvíře se na to nezmotá. Ale, Miloši, já už se s
tím nebudu zlobit, kárná komise to má v Hradci… Zkrátka pan výpravčí
Hubička o noční povalil Zdeničku a potom jí vyhrnul sukně a jedno razítko naší stanice za druhým otiskl naší
telegrafistce kolem zadnice. I datumovku jí tam dal! Ale Zdenička přišla ráno domů a maminka si ta razítka přečetla a
přiběhla hned sem a že si bude stěžovat na gestapu. Tak jsem, Miloši, musel sepsat protokol. Hrůza!
A hned musela Zdenička na ředitelství a tam si ty razítka prohlídl i sám ředitel státních drah! Hrůza!“ volal pan
přednosta a holoubci mu padali s rozpřažených ramen a tleskali křídly, aby udrželi rovnováhu.
A podle plotu naší stanice, tam na druhé straně, cválala na černém hřebci paní hraběnka Kinská, která se už vracela z
dvorů, cválala jakoby srostlá s tím černým hřebcem. A pan přednosta vyšel na perón s těmi polskými rysy, ukláněl se
cválající paní hraběnce, která přejela trať a hnala hřebce před stanici, a tak lehce se svezla s koně, jen její jezdecké
kalhoty zadrhly o kožené sedlo, a potom jí pan přednosta políbil ruku, a ověšený polskými rysy kráčel s ní a paní
hraběnka, jako by se to samo sebou rozumělo, nijak se nepodivila nad těmi holoubky, ale sama jim nastavovala
rukavičku a rozmlouvala s panem přednostou.
Výpravčí Hubička mohl nechat oči na paní hraběnce. „Miloši, víš, co bych chtěl? Chtěl bych se proměnit v tohle
sedlo,“ a ukázal na osedlaného černého hřebce, a pak si odplivl a zasmál se a řekl mi důvěrně: „Miloši, měl jsem krásnej
sen. Zdálo se mi, že jsem se proměnil ve vozejk a paní hraběnka mě držela za vojku a rejdovala se mnou do magacínu,“ a
zase se díval tak necudně na paní hraběnku, na její nohy, jak tak kráčela s panem přednostou k magacínu obilí, k
liverpůlu, a pan přednosta se tak polekal nad jistou zprávou, kterou mu asi právě řekla paní hraběnka, že holubi mu
ustrašeně vzlétli s ramen a odletěli. A paní hraběnka podala ruku panu přednostovi a ten ji uctivě políbil, pak jí chtěl
pomoci do třmenů, ale paní hraběnka ho zadržela pohybem ručky a vyhoupla se na černého hřebce, rozevřela na

Témata, do kterých materiál patří