VIII_KULTURA_rs

tu starých hodnot a být svědky rozvinutí vize svobody

člověka ve chvíli, kdy ještě nebyla pošlapána jeho dů­

stojnost a jeho náboženství se dosud nerozpadlo v prach.

Ve výtvarném umění, v literatuře a hudbě se osvícenství

podařilo naplnit myšlenku univerzalismu konkrétním

obsahem a vytvořit příběhy, eposy a opery, jež by se

mohly odehrával kdekoliv a kdykoliv, všechny však po­

jednávají o lidské podstatě, skrývající se pod místním ko­

loritem. Jimi zprostředkovanou kritiku starých pořádků

provázela vášnivá a zbožná snaha o uchování etického

nahlížení člověka. Osvícenství prohlásilo manželství za

smlouvu a dědičnou moc za mýtus, a právě tím ukázalo

mužům a ženám, jak navrátit důstojnost věcem, které

ztratily svoji posvátnost, a učinit je trvalým pomníkem

45

lidských nadějí. Takové je poselství Henriady a ListůPer-

šanům, Viléma Meislera a Kouzelné Jléíny, a právě díky

takovýmto dílům vidíme, že osvícenství nebylo tak jed­

notné a jednoduché, jak ho popisoval Marx. Nebylo

ani přechodným obdobím s jasně odlišeným „před"

a „po". Jak zjišťujeme, osvícenství je stále naší sou­

částí. Patří spíše do archeologie než do prehistorie

moderního vědomí.

Jak už jsem se zmínil u Burka, osvícenství jde ruku

v ruce se strachem z něj. Naděje a pochybnost jsou od

samého počátku vzájemně propletené. Co kdyby lidé

bývali potřebovali staré autority, co kdyby bývali chtěli

poslouchat, jak byli zvyklí, cítit dál přítomnost posvát­

ného? Co kdyby bývali odhodili všechny zábrany a od­

dali se životu, plnému světských radovánek? Pronikavý

pohled na tento problém, nazíraný z hlediska osvícen­

ské mentality (takto možný díky Mozartovi) a dokazují­

cí, jak reálné tyto obavy byly, představuje kniha Nichola-

se Tilla." Usilování univerzalistické kultury, oproštěné

od místa a času, zrodilo nový druh osamocenosti. Každé

společenství je závislé na síle, již Burke nazývá před­

sudkem; společenství je ve své podstatě místní, vázané

místem, dějinami, jazykem a sdílenou kulturou. Osví­

censký individualista se těchto věcí vzdává, a proto čím

dál tím víc žije jako cizinec mezi cizinci, pohlcovaný

bezmocnou touhou po poutech, která jeho vlastní chlad­

né myšlení zničilo.

Tyto rozpory uvnitř osvícenské kultury jsou součástí

jejího odkazu dnešnímu člověku. I my jsme individua-

listé, věříme ve svrchované právo člověka na svobodu,

žijeme jako cizinci ve společnosti cizinců. A i my jsme

sužováni dávnými a nevykořenitelnými tužbami po ně­

čem dalším - po návratu do našeho pravého společen-

11

Nicholas Till: Mozart and the Enlightenment, Londýn 1992.

44

siví. Téma návratu domů tvoří jádro německého roman-

l ismu (nejvyššího vyjádření se mu dostává v Holderlinově