VIII_KULTURA_rs

doby osvícenství začaly objevovat různé teorie kultury.

34

Jako by si člověk poprvé povšiml kultury zrovna v oka­

mžiku, kdy se její starší podoby začaly vytrácet. Proto

uděláme dobře, zjednáme-li si přehled o osvícenství, je­

hož odkazem je ostatně samo téma této knihy.

35

5. Osvícenství

Osvícenství začalo s rozvojem moderních věd, vyvrcho­

lilo Velkou francouzskou revolucí, a pak se pod vlivem

dalších a dalších vln tužeb, nadějí a pochybností začalo

vytrácet. Typická pro ně byla nedůvěra k autoritám,

úcta k rozumu a prosazování názoru, že základem mo­

rálního a politického řádu je svoboda jednotlivce, niko­

liv božský příkaz. Osvícenství se projevovalo mnoha

způsoby v závislosti na národním charakteru a místních

podmínkách; za svou nejvychvalovanější definici vděčí

Kantovi, který je v roce 1984 označil za „osvobození člo­

věka z jeho dobrovolně přijaté malosti", a k tomu ještě

dodal, že tato malost nespočívá „v nedostatku porozu­

mění, ale v nedostatku odhodlání a odvahy využít jej

bez pomoci druhých".6 V době, kdy Kant tato slova psal,

bylo osvícenství v krizi. Herderova obhajoba „kultury"

proti „civilizaci" byla částečně reakcí na Kantovo vidění

lidské podstaty, jež se vytváří a naplňuje jediným způso­

bem - skrze rozum, svobodu a zákon. Kantem prosazo­

vaný „univerzalismus" podle Herdera ohrožoval to, co

je na lidské duši nejcennější, konkrétně její místní pří­

slušnost, loajalitu a zakořeněnost.

Immanuel Kant: „Odpověď na otázku: Co je osvícenství?", viz bibliografie.

36

Bylo by nesmyslné pokládat osvícenství za jednotný fe­

nomén a očekávat, že by bylo možné definovat ho méně

mlhavě, než jak se to podařilo Kantovi. Na druhou stranu

jistě stojí za to popsat alespoň některé intelektuální, emo­

cionální a politické proměny, ke kterým po vědecké revo­

luci došlo, neboť ovlivnily všechno, co pak následovalo,

a zanechaly nesmazatelnou stopu na moderní kultuře.

Jako první si představíme proměnu, které si povšiml

Herder. Lidé osvícenství se přestávají vymezovat z hle­

diska místa, dějin, kmene nebo rodu a místo toho vzná­

šejí nárok na univerzálnost lidské podstaty, jejíž zákony

jsou platné pro celé lidstvo. Kant si představoval, že

kmenová, rasová a rodová loajalita ustoupí univerzální

jurisdikci, která zajistí mír tím, že setře místní spory,

které ho ohrožují.

Pak nastává ústup posvátného. Bohové a duchové

přestávají obcházet své svatyně, staré obřady ztrácejí

svou božskou moc, posvátné texty jsou zpochybňovány

a pochybnosti provázejí všechno kromě nejabstraktněj­

ší podoby náboženské doktríny. Tento proces začal už

s reformací a Lutberoyým „kněžstvím všech věřících".

V průběhu 18. století pak došlo k podivnému obratu a li­