VIII_KULTURA_rs

zhoubnější - zda „partikularistické" přesvědčení nacio­

nalistických demagogů, jako byl Fichte, anebo „univer-

zalistické" myšlenky jejich revolučních protivníků, me­

zi něž patřil Marx.

A byl to právě Marx, kdo vymyslel dnes nejužívanější

vysvětlení osvícenství. Osvícenství považovalo samo se­

be za triumf rozumu nad pověrami. Marx však tvrdil, že

pravé vítězství se neodehrálo na poli idejí, ale na poli

ekonomiky. Aristokratický řád byl zničen a spolu s ním

i feudální vztahy, které vázaly výrobce k půdě a spotře­

bitele ke dvoru. Starý řád nahradila „buržoazní" ekono­

mika, založená na smlouvách o mzdách, dělbě práce

a soukromém kapitálu. Smluvní chápání společnosti,

40

důraz na osobní svobodu, víra v nestranný zákon, útok

na pověry ve jménu rozumu - všechny tyto kulturní je­

vy jsou součástí „ideologie" nového buržoazního řádu,

prvky celkového obrazu kapitalistické třídy, jimiž ratifi­

kuje svou uzurpaci.

Marxistická teorie je formou ekonomického determi­

nismu, vyznačující se přesvědčením, že všechny zásadní

změny v ekonomických vztazích musí být nevyhnutelně

revoluční, že je k nim třeba násilného svržení starého

pořádku a zhroucení politické „nadstavby", na něm za­

ložené. Tato teorie je téměř určitě chybná, přesto však

je na marxistickém obrázku světa cosi, co u člověka

osvícenství vzbuzuje vůli v něj věřit. Marx vysvětluje

kulturu jako vedlejší produkt materiálních sil, a pod­

poruje tak osvícenský názor, že jediné síly, které ve

světě vládnou, jsou právě síly materiální. Stará kultura

se svými bohy a tradicemi a vládci je v jejich podání

jen spletí klamů a iluzí - „opiem lidstva", jež tiší jeho

utrpení.

A tak po osvícenství přišla nejen reakce, jejímž ztě­

lesněním jsou Burke a Herder a již ještě vylepšili ro­

mantici, ale i zcela opačný cynismus vůči samotné ideji

kultury. Kultura začala být běžně nazírána zvenčí, ne

jako způsob myšlení, vymezující naše mravní dědictví,

ale jako důvtipná maska, jejímž prostřednictvím se

umělé síly vykazují jakožto přirozená práva. Díky Mar­

xovi se teorie, zbavující kulturu falešného pozlátka, sta­

ly součástí kultury samé. Nacházíme v nich obraz popr­

vé použitý Marxem: chápou moc jakožto skutečnost

a kulturu jako masku. A také předpovídají jakési bu­

doucí „osvobození" od lží, kterými nás opředli naši utla­

číte! é.

Tyto odhalující teorie kultury jsou oblíbené ze dvou

důvodů: protože většinou souvisí s nějakým politickým

programem a protože nám zjednávají všeobecný pře-

41

hled. Máme-li porozumět osvícenství, pak takový pře­

hled potřebujeme. Měl by však být formulován v těchto

vnějškových pojmech? Osvícenství je koneckonců naší

součástí; lidé, kteří nezareagovali na jeho výzvu, si