VIII_KULTURA_rs

Gesellschaft byl jednou z hlavních událostí osvícenství

a zároveň jedním z řady vysvětlení tehdejších rozsáh­

lých kulturních změn. Lidé se naučili chápat své povin­

nosti jakožto smluvní a zároveň začali uvažovat o tom,

jak jim uniknout.

Max Weber psal v této souvislosti o přechodu od tra­

dičního k „právně-rozumovému" zřízení, z nichž první

bylo ustaveno dávnou tradicí a druhé nestranným záko­

nem.9 K těmto dvěma rozlišením můžeme přidat ještě

třetí, a to díky Siru Henrymu Mainovi, který přechod od

tradiční k moderní společnosti popsai jako posun od

statutu ke smlouvě, tedy posun od dědičného společen­

ského postavení k postavení udělenému a získanému

na základě souhlasu.10

Všechny tyto sociologické teorie se snaží pochopit

změny, jejichž důsledky jsou tak dalekosáhlé, že jsme se

s nimi ještě ani dnes nevyrovnali. O to méně se s nimi

dokázali vyrovnat lidé konce 18. století, kdy evropskými

privilegovanými vrstvami otřásla francouzská revoluce.

Společenská smlouva vedla sama od sebe k tyranii mno­

hem horší, než byly všechny předešlé monarchické ex­

cesy - smlouva s každým z nás se stala zotročením

všech. Od té doby je osvícenství neoddělitelně spjato se

strachem z osvícenství. Tento nový postoj ilustruje i Bur-

kův útok na francouzskou revoluci. Předkládá ucelenou

obranu „předsudku" (čímž myslel po generace předáva­

nou lidskou moudrost, která má svou hodnotu, jen do-

n

Max Weber: Wirtschqft und Gesellschaft, Tiibingen 1922.

10

Sir Henry Maine: Ancient Law, Oxford 1861.

39

kud o ní nezačneme pochybovat) proti „rozumu" osví­

cenského myšlení. Lidé však mají předsudky pouze teh­

dy, když nemají potřebu je obhajovat. Jenom člověk

osvícenství mohl uvažovat jako Burke, a jeho paradoxní

názory jsou důvěrně známým hlasem v pozadí moderní

kultury - jsou základem konzervatismu.

Burko vy „předsudky" odpovídají více či méně přesně

Herderově „kultuře". Oba autoři se snaží definovat

a zpětně obhájit společenský řád, o němž jsem psal

v předchozí kapitole - řád posvátných věcí. Pro spole­

čenství, vázaná sdílenou kulturou, je svět navštěvován

vlídnými duchovními silami, které ustavují právo na

území a historické vazby. Těsně po francouzské revoluci

se nacionalistická hnutí v reakci proti ní pokusila obno­

vit tyto historické vazby, avšak bez jejich náboženského

základu. Národ obral krále o jejich tradiční pravomoci,

přisvojil si je sám a výsledkem byla nová, nebezpečná

forma uctívání model. Burkemu ani líerderovi nemůže­

me nic z toho klást za vinu; oba dva jen bědovali nad

tím, co předvídali, že se stane, pokud osvícenství zvítězí

nad dědičnými vazbami. Pro historika 20. století je vel­

mi obtížné rozhodnout, která linie dalšího vývoje byla