VIII_KULTURA_rs

používání svatých slov čím dál tím víc zatemňuje, je

prodchnuto mnoha rozpory a poskvrněno okolnostmi.

Díky jejich starobylé podstatě o nich není možné nijak

pochybovat, z téhož důvodu se to však kolem nich otáz­

kami jen rojí. Proto je součástí každé kultury, založené

na posvátných textech, umění interpretace, tedy her-

meneutika. Lidé čím dál tím více potřebují prostřední­

ka, který jim osvětlí boží slova, zároveň jim však neube­

re na jejich absolutní závaznosti.

Tam, kde jsou texty posvátné, se psané slovo stává

nejdůležitějším prostředkem komunikace, příkladem

toho, jak lze existenci dodat trvalého a smysluplného

výrazu. Pak se i dalším textům dostane aury posvátnos­

ti a jsou studovány pro svůj hlubší význam. Tento pří­

stup k psanému slovu opět ilustruje spojitost vysoké

kultury a náboženské tradice, a svědčí o tom, že se ta

první zakládá na té druhé.

53

Výmluvným příkladem této skutečnosti jsou obtíže li­

terárních studií. Pokud mají studenti číst a analyzovat

nějaké texty, pak by měla panovat jistá shoda, které že

texty se takto mají studovat. Pokud se pro tento účel ho­

dí kterýkoliv text, pak se pro něj stejně dobře nehodí

žádný. Pouze tehdy, jestliže se ony texty „samy vybírají",

je možné se jejich četbou vzdělat. Proto potřebujeme

mít „kánon" či tradici literatury, ve které je uskladněna

zásoba literárních vědomostí a může z ní být opakova­

ně vypůjčena. Mladí lidé, kteří jsou vychováváni bez po­

svátného textu, nemohou později pochopit, že tajemství

života může skrývat něco tak neživého, jako je kniha -

zvláště pak kniha, napsaná před tisíci let, a ještě ke vše­

mu jazykem, jímž se dnes už nemluví. Páni profesoři

pak mají veliké obtíže, když mají svým studentům vy­

světlit, proč by měli číst spíš George Eliotovou než Irvi-

na Welshe, potažmo proč by měli vůbec číst, a ne se jen

dívat na MTV. V takovou chvíli nemá cenu opakovat

rozsáhlé výklady F. R. Leavise, ve kterých dokazuje, že

George Eliotová byla ústřední postavou Velké tradice.

Protože jak už to tak chodí, argumenty kritika mají

smysl jen pro toho, kdo už má dostatečný přehled o li­

teratuře, neboť jenom pro něj má podrobné studium

a mravní rozbor nějaký význam.

Tento problém se dnes stává příčinou mnoha bitev

o studijní plány. Já osobně se domnívám, že těmto

bitvám porozumíme až tehdy, uznáme-li spojitost me­

zi vysokou kulturou a náboženstvím, a patos vysoké

kultury, jež byla nakonec připravena o zkušenost s po­

svátnem.

Zde se musíme na chvíli pozastavit. Idea posvátného

a sdílené kultury, která ji živí, už nejsou snadno dostup­

né. Od doby osvícenství už také nemají dřívější rozho­

dující vliv v lidských záležitostech. Zároveň se právě od