Důsledky členství v EU pro ČR

2. Bylo rozhodnuto, že po udělení licence banku bude kontrolovat orgán domovského státu státu, v němž má banka sídlo) a co bude předmětem kontroly,

3. Bylo rozhodnuto, že členské státy si budou vzájemně uznávat výsledky kontroly prováděné orgány domovského státu.

Kolem roku 2000 zajišťoval sektor služeb 65 % celkové zaměstnanosti v zemích EU, přispíval z 66 % k tvorbě HDP, čtyři pětiny všech podniků patřily do sektoru služeb, ač ve vzájemném obchodě mezi členskými zeměmi služby zaujímaly jen 20 %.

To potvrzovalo, že volný pohyb služeb byl brzděn řadou restrikcí, které měly svůj základ v národních, resp. regionálních nebo dokonce místních úpravách.

Volný pohyb služeb se omezoval na vyloučení diskriminace z důvodů státní diskriminace. Poskytovatelé služeb přes hranice se setkávaly s nejistotou, která dopadala nejvíce na malé a střední podniky.

Z tohoto důvodu byl Komisí v roce 2004 předložen návrh směrnice o službách na vnitřním trhu, který usiloval o vytvoření obecného právního rámce pro volný pohyb služeb a o odstranění překážek pro liberalizaci trhu služeb, jež byly společné pro různé druhy činností. Tento přístup měl odstranit dřívější sektorový přístup a vytvořit právní jistotu jak pro poskytovatele, tak pro příjemce služeb

Návrh se opíral o tyto zásady :

1. Zjednodušit administrativní postupy při přeshraničním pohybu služeb a při usazování vjiné členské zemi,

2. Zavést princip země původu: poskytování služeb přes hranice mělo podléhat právní úpravě domácí země, nikoli právní úpravě hostitelského státu, vněmž se služba poskytuje,

3. Zavést základní pravidla týkající se ochrany spotřebitele a mechanismu dohledu.

Průlomovým opatřením byl princip země původu. Právě proti této zásadě se zdvihl odpor velké skupiny starých členských zemí, které argumentovaly především nepříznivými sociálními dopady. Podle nich se poskytovatelé ze staré Evropy přesunou do nových zemí a odtud budou poskytovat služby za nižší ceny, což bylo označeno za sociální dumping. Důsledkem bude zvýšená nezaměstnanost, tlak na snížení standardů ochrany pracovníků, spotřebitelů i občanů.

Evropská rada v roce 2005 rozhodla o přepracování tohoto návrhu.

Výsledkem je definitivní verze směrnice, jejíž hlavní teze lze shrnout takto:

1. Platí zákonodárství hostitelské země (úprava pracovních podmínek včetně ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti),

2. Hostitelské země odstraní většinu administrativních překážek: požadovat povolení činnosti, povinnost být členem profesní komory, povinnost usadit se v hostitelské zemi aj.

3. „Kontaktní místa" zřízená vkaždé členské zemi pomohou odstranit spory a případné nejasnosti mezi členskými zeměmi, čímž bude zajištěna jejich spolupráce,

4. Směrnice zahrnuje velkou část služeb určených spotřebitelům a podnikům obsažených v původní směrnici,