Důsledky členství v EU pro ČR

Každý občan (a jeho rodina) má právo se přesunout do jiné členské země s cílem tam pracovat a usadit se v ní za stejných podmínek jako občané této země.

Zásady uplatňované u volného pohybu pracovníků se vztahují také na právo vstupu a pobytu živnostníků, obchodníků, řemeslníků, podnikatelů a příslušníků svobodných povolání. Svoboda volného pohybu pracovníků se propojuje se svobodou volného poskytování služeb.

Co řeší Evropská unie

Svoboda pohybu a pobytu osob na území EU je základním aspektem občanství Unie, které bylo zavedeno Maastrichtskou smlouvou v roce 1992.

Jejich skutečné provedení v právních předpisech EU však nebylo tak jednoduché: nejprve znamenalo postupné odstranění vnitřních hranic podle Schengenské dohody, zpočátku pouze v několika členských státech.

V současnosti jsou ustanovení upravující volný pohyb osob především součástí směrnice 2004/38/ES o právu občanů EU a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, i nadále však přetrvávají značné překážky v jejím provádění.

Oblasti, ve kterých existují omezení

Při rozšíření EU v roce 2004 panovala ve veřejnosti starých zemí EU obava, že dojde k masovému přesunu pracovníků z Východu, což podle těchto představ mělo ohrozit situaci na jejich pracovním trhu. Země EU-15 získaly právo přechodně omezit příchod pracovníků z nových zemí maximálně na sedm let (rozdělených na 2+3+2 roky), tedy do roku 2011.

V roce 2004 tři země plně otevřely své pracovní trhy pro pracovníky z nových zemí: Velká Británie, Irsko a Švédsko. Ostatní země postupně otevíraly své pracovní trhy, takže v roce 2009 zůstaly pouze dvě země, Německo a Rakousko, jež se otevřely až v roce 2011.

Dopady a důsledky na ČR

Zvláštní pravidla platí pro mezinárodní leteckou přepravu. Vnitřní hranice lze přecházet na jakémkoliv místě bez ohledu na státní příslušnost osoby překračující vnitřní hranice a bez hraniční kontroly cestovních dokladů – cestovní doklady ale musí mít přecházející osoby při sobě a v případě potřeby se platným cestovním dokladem (občanský průkaz nebo cestovní pas) prokázat.

Volnost pohybu ale není absolutní, stále je třeba dodržovat předpisy daného státu, protože ty se mnohdy v různých státech odlišují. V některých případech se omezení týkají i ochrany přírody nebo soukromého majetku.

Pro Českou republiku a její vnitřní hranice ze zapojení do Schengenu mimo jiné vyplývá, že na hraničních přechodech přestává působit policie a je možné přejít přes hraniční přechody bez zastavení z důvodu ukončení jejich používání. Nedojde tedy k úplnému zrušení hranic, ale pouze přestanou být prováděny hraniční kontroly a jiná opatření na hraničních přechodech. Dochází tak k posílení spolupráce v rámci určitých regionů, především pro některá města či obce, které byly státní hranicí odděleny.