Důsledky členství v EU pro ČR

Ochrana vnitřních hranic může být znovu zavedena ve výjimečných případech ohrožení veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti. Pokud by vláda ČR rozhodla o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, policisté se vrátí zpět na hraniční přechody.

Tato ochrana je pouze dočasná a neměla by překročit 30 dní nebo může trvat po předvídatelnou dobu trvání závažné hrozby, pokud ta přesahuje 30 dní.

Jednotná vízová politika

Členské země Evropské unie vůči sobě navzájem neuplatňují vízovou povinnost.

Vízová politika Evropské unie byla zařazena do jejího právní rámce až koncem 90. let prostřednictvím tzv. Amsterodamské smlouvy.

Konkrétně je zařazena do Hlavy IV Smlouvy o založení Evropského společenství pod názvem Společná vízová, azylová a imigrační politika.

Společná vízová, azylová a imigrační politika se nevztahuje na všechny členské státy EU. Velká Británie a Irsko se na opatřeních přijatých v těchto oblastech nepodílejí, pokud výslovně nevyjádří svoji vůli tak učinit.

Azylová politika

Cílem azylové politiky EU je harmonizovat azylová řízení v členských státech stanovením společných ustanovení s cílem poskytnout každému státnímu příslušníkovi třetí země, který potřebuje mezinárodní ochranu, přiměřený status a zajistit dodržování zásady nenavracení.

Tato politika musí být v souladu s Ženevskou úmluvou z roku 1951 a s jejím protokolem z roku 1967. Smlouva ani Listina nestanoví definici pojmů „azyl“ a „uprchlík“. Obě se odvolávají přímo na Ženevskou úmluvu ze dne 28. července 1951 a na protokol ze dne 31. ledna 1967.

Ustanovení čl. 67 odst. 2 a článku 78 Smlouvy o fungování Evropské unie;

Od roku 2005 je Evropský parlament společným normotvůrcem právních předpisů týkajících se azylu a má tudíž stejné postavení jako Rada EU.

Jednotná přistěhovalecká politika

Legální přistěhovalectví: EU má pravomoc vymezit podmínky vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí, kteří legálně vstupují do některého z jejích členských států a pobývají v něm, a to i za účelem sloučení rodiny.

Členské státy mají i nadále právo určovat množství osob ze třetích zemí, jimž povolí vstup za účelem hledání zaměstnání.

Integrace: EU může povzbuzovat a podporovat členské státy v přijímání opatření, jejichž cílem je rozvíjet integraci státních příslušníků třetích zemí, kteří v daném státě pobývají legálně; neexistuje však žádné ustanovení pro harmonizaci vnitrostátních právních předpisů a nařízení.

Boj proti nelegálnímu přistěhovalectví: EU má bránit nelegálnímu přistěhovalectví a omezovat jeho rozsah, a to zejména uplatňováním účinné návratové politiky v souladu se základními právy.

Dohody o zpětném přebírání osob: Evropská unie může se třetími zeměmi uzavírat dohody o zpětném přebírání státních příslušníků třetích zemí do země původu nebo provenience, pokud tyto osoby nesplňují nebo přestaly splňovat podmínky pro vstup, přítomnost či pobyt na území jednoho z členských států.