Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




PSYCHOLOGIE

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (152 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

PSYCHOLOGIE 1. ÚVOD 1.1 Definice a předmět psychologie Psychologie (z řeckéhopsýché – duše alogos – věda) je přírodně-společenská věda o psychických jevech (prožívání) a jejich vnějších projevech, tedy chování (u člověka jednání, řeč a výraz). Zabývá se duševními jevy u člověka a živočichů (diskuse se vedou i o rostlinách), a to jak jejich objektivními, vědecky zaznamenatelnými projevy, tak i subjektivními prožitky. Studuje jednotlivé psychické procesy (např. vnímání, myšlení, emoce) i celky – psychické dispozice (osobnosti). 1.1.1 Povaha psychologie a systém psychologických disciplín Povaha psychologie vyplývá z jejího předmětu. Jako (asi jediná) je vědou přírodně-společenskou, přičemž přírodovědecké způsoby zkoumání se mohou uplatňovat jen v omezené míře (což vyplývá ze subjektivity lidské psychiky). 1.1.1.1 Teoretické disciplíny Obecná psychologie zkoumá obecné zákonitosti psychického dění, neohlíží se na individuální rozdíly mezi lidmi a zajímá se o to, co je společné všem (vnímání, myšlení, učení, motivace, emoce ...). Psychologie osobnosti se zabývá podobnostmi a odlišnostmi mezi lidmi, funkčním systémem osobnosti a ontogenezí osobnosti. Vývojová psychologie studuje změny v psychice člověka, které probíhají v čase. Sociální psychologie je na pomezí psychologie a sociologie - zkoumá vliv skupin a společnosti na jednotlivce. Psychopatologie popisuje druhy psychických poruch a vysvětluje příčiny jejich vzniku. 1.1.1.2 Aplikované disciplíny Pedagogická psychologie se snaží o nalézání a prosazování účinných forem vyučování a hledání optimální organizace školství. Klinická psychologie hledá pomoc při duševních onemocněních i pomoc při léčbě somatických nemocí ovlivňováním psychického stavu pacienta. Psychologie práce zkoumá předpoklady uchazečů o práci, vliv vnějšího pracovního prostředí na výkon a spokojenost pracovníků. Forenzní (soudní) psychologie aplikuje psychologické poznatky při vyšetřování trestné činnosti. Dílčích praktických psychologických disciplín lze samozřejmě nalézt celou řadu (psychologie reklamy, psychologie handicapovaných jedinců atd.). 1.1.1.3 Speciální psychologické disciplíny Psycholingvistika studuje vzájemný vztah myšlení a řeči. Psychofyzika zkoumá podněty a jejich počitkové a vjemové kvality. Farmakopsychologie sleduje účinky chemických látek na psychiku. 1.1.2 Přístupy v psychologii V psychologii se uplatňují dva rozdílné přístupy - objektivisticko-technokratický a humanisticko-rozumějící. 1.2 Teorie psychiky Psychika je chápána jako specifická funkce zajišťující od určitého stupně vývoje přežití organismů. Udržovala a rozšiřovala ty z vlastností, které se v přírodním výběru osvědčily. Psychické a fyziologické funkce organismu jsou funkčně propojeny. Psychologie proto úzce spolupracuje s přírodními vědami, zkoumá souvislosti mezi projevy duševního života a funkcemi mozku a nervového systému, se sociologií, kulturní antropologií, pedagogikou a lékařstvím (zejména psychiatrií, pediatrií, neurologií a psychosomatikou). Ve 2. pol. 20. stol. se výrazně antropocentrická orientace psychologie odrazila ve vzniku nového vědního oboru etologie, který navázal na behavioristické výzkumy v oblasti chování zvířat. Etologie se snaží zkoumat chování zvířat v jejich přirozeném životním prostředí. Zvláštním oborem je etologie člověka, která chce zkoumat vrozené formy lidského chování a jejich socio-kulturní modifikace. Za zakladatele etologie je považován Konrad Lorenz. 1.3 Metodologie a metody psychologie Psychologové užívají tři základní metody - přirozené, řízené (např. ve spánkové laboratoři) a zúčastněné pozorování, laboratorní, terénní a kvaziexperiment (experiment bez jakékoli kontroly proměnné, např. zavedení a sledování televize tam, kde doposud nebyla) a introspekci (některými psychology je sebepozorování jako vědecká metoda zpochybňována). Dále mohou užít metodu dotazování (kde ale hrozí nebezpečí nepravdivých údajů), případové studie - kazuistiky (analýza projevů jednotlivce) a hodnocení skupiny. 1.4 Vývoj psychologie Psychologické koncepce vždy vznikaly v souvislosti s rozvojem dalších věd, hlavně filozofie. Až do poloviny 19. století jsou psychologické teorie součástí filozofických učení. V 19. století se psychologie začala vyučovat na lékařských fakultách. Právě díky medicínskému přístupu k problému vzrostl význam fyziologie a tím i význam experimentální psychologie. Psychologie se vyděluje z filozofie a stává se samostatnou vědou. Velkou zásluhu na tom měl Wilhelm Wundt, německý fyziolog a psycholog, který roku 1879 založil na univerzitě v Lipsku první ústav pro experimentální psychologii. Někteří autoři považují za důležitý rok 1860, ve kterém vyšla kniha Základy psychofyziky od Gustava Theodora Fechnera. Wilhelm Wundt (1832 - 1920) Německý fyziolog, psycholog a filozof, zakladatel experimentální psychologie, propagátor introspekce. Z díla:Psychologie národů, Příspěvky k teorii smyslového vnímání. Gustav Theodor Fechner [fechnr] (1801 - 1887) Německý filozof, psycholog a estetik. Lidskou psychiku chápal jako mezistupeň mezi nižší psychikou vegetativní a vyššími duchy nebeských těles. Z díla:Zendavesta čili Nebeské věci a jejich protějšky, Základy psychofyziky. Tehdejší experimenty v psychologii byly zaměřeny především na problematiku vnímání. Hledal se fyziologický korelát ke každému duševnímu jevu. V praxi to znamenalo silnou tematickou redukci, se kterou se mnoho psychologů nebylo ochotno smířit. Výsledkem toho byl vznik a koexistence různých psychologických škol a koncepcí. Jejich základní rozdělení je možné provést po linii skupiny environmentalistických teorií (přeceňujících význam učení, sem náleží reflexologie, behaviorismus a neobehaviorismus), skupiny nativistických teorií (přeceňujících význam vrozených dispozic, sem náležejí varianty hlubinné psychologie) a skupiny interakcionistických a individualistických teorií (humanistická psychologie), vyvažujících jednostrannost prvních dvou. 1.4.1 Behavioristické pojetí psychologie Behaviorismus je směr v p

Témata, do kterých materiál patří