PSYCHOLOGIE

Ve 2. pol. 20. stol. se výrazně antropocentrická orientace psychologie odrazila ve vzniku nového vědního oboru etologie, který navázal na behavioristické výzkumy v oblasti chování zvířat. Etologie se snaží zkoumat chování zvířat v jejich přirozeném životním prostředí. Zvláštním oborem je etologie člověka, která chce zkoumat vrozené formy lidského chování a jejich socio-kulturní modifikace. Za zakladatele etologie je považován Konrad Lorenz.

1.3 Metodologie a metody psychologie

Psychologové užívají tři základní metody - přirozené, řízené (např. ve spánkové laboratoři) a zúčastněné pozorování, laboratorní, terénní a kvaziexperiment (experiment bez jakékoli kontroly proměnné, např. zavedení a sledování televize tam, kde doposud nebyla) a introspekci (některými psychology je sebepozorování jako vědecká metoda zpochybňována). Dále mohou užít metodu dotazování (kde ale hrozí nebezpečí nepravdivých údajů), případové studie - kazuistiky (analýza projevů jednotlivce) a hodnocení skupiny.

1.4 Vývoj psychologie

Psychologické koncepce vždy vznikaly v souvislosti s rozvojem dalších věd, hlavně filozofie. Až do poloviny 19. století jsou psychologické teorie součástí filozofických učení.

V 19. století se psychologie začala vyučovat na lékařských fakultách. Právě díky medicínskému přístupu k problému vzrostl význam fyziologie a tím i význam experimentální psychologie. Psychologie se vyděluje z filozofie a stává se samostatnou vědou. Velkou zásluhu na tom měl Wilhelm Wundt, německý fyziolog a psycholog, který roku 1879 založil na univerzitě v Lipsku první ústav pro experimentální psychologii. Někteří autoři považují za důležitý rok 1860, ve kterém vyšla kniha Základy psychofyziky od Gustava Theodora Fechnera.

Wilhelm Wundt (1832 - 1920)

Německý fyziolog, psycholog a filozof, zakladatel experimentální psychologie, propagátor introspekce. Z díla: Psychologie národů, Příspěvky k teorii smyslového vnímání.

Gustav Theodor Fechner [fechnr] (1801 - 1887)

Německý filozof, psycholog a estetik. Lidskou psychiku chápal jako mezistupeň mezi nižší psychikou vegetativní a vyššími duchy nebeských těles. Z díla: Zendavesta čili Nebeské věci a jejich protějšky, Základy psychofyziky.

Tehdejší experimenty v psychologii byly zaměřeny především na problematiku vnímání. Hledal se fyziologický korelát ke každému duševnímu jevu. V praxi to znamenalo silnou tematickou redukci, se kterou se mnoho psychologů nebylo ochotno smířit. Výsledkem toho byl vznik a koexistence různých psychologických škol a koncepcí. Jejich základní rozdělení je možné provést po linii skupiny environmentalistických teorií (přeceňujících význam učení, sem náleží reflexologie, behaviorismus a neobehaviorismus), skupiny nativistických teorií (přeceňujících význam vrozených dispozic, sem náležejí varianty hlubinné psychologie) a skupiny interakcionistických a individualistických teorií (humanistická psychologie), vyvažujících jednostrannost prvních dvou.