PSYCHOLOGIE

Myšlení je úzce spojeno s jazykem. Ovlivňuje myšlení slovní zásobou a gramatickými pravidly.

Deduktivní myšlení postupuje od obecného k jednotlivému, aplikuje pravidlo na konkrétní případ, indukce vyvozuje z jednotlivých případů obecnější pravidlo. Další myšlenkové operace jsou analogie, abstrakce, srovnávání atd.

Chyby v myšlení bývají způsobovány nedostatkem inteligence, neschopností zachytit podstatné vztahy a informace, afekty či spatřováním neexistujících souvislostí.

2.2.1.4.1 Rozvíjení myšlení

Tvořivé myšlení může být rozvíjeno nejrůznějšími technikami. Metoda brainstormingu [brejnstórming] je založena na tvořivé skupinové diskusi produkující nápady a náměty.

2.2.2 Psychické procesy paměťové

2.2.2.1 Paměť

Paměť je schopnost psychického systému uchovávat informace po různě dlouhou dobu a využívat je v procesu učení. Paměť je nutná pro vytváření podmíněných reflexů a je rozvinuta v různé míře u všech živočichů.

Formování paměti začíná vždy smyslovým vjemem a má tři fáze: osvojování (kódování informace), upevňování (opakování) a vybavování, případně i čtvrtou, znovupoznání (např. uvědomění si už jednou čtené knihy).

Informace je v paměti uložena buď jako představa (obraz) a smyslový zážitek v tzv. paměti senzorické (paměť sluchová, paměť zraková, paměť pohybová...) označované také jako ultrakrátká (uchovává informace po 1/4 až 2 vteřiny, obsáhne 9-10 položek), nebo ve formě pojmů (např. slova, čísla), v tzv. paměti symbolové.

Symbolová paměť se dále rozlišuje na paměť krátkodobou – pracovní (uchovává informace asi 5-10 vteřin, podle výzkumů je její kapacita asi 7+/-2 položky) a paměť dlouhodobou (uchovává informace trvale, dodnes se vedou spory o omezenosti její kapacity).

Můžeme i rozlišovat paměť mechanickou (ukládá a spojuje prvky zkušenosti bez logického vztahu) a paměť logickou (propojuje prvky zkušenosti na základě rozumových souvislostí).

2.2.2.2 Učení

Učení je každý proces, jehož výsledkem je změna psychických jevů, dispozic k nim a chování.

Rozlišujeme učení senzomotorické (jízda na kole, hra na klavír), učení kognitivní (poznávací, myšlenkové) a učení sociální (komplexní proces osvojování a využívání sociální zkušenosti).

Hlavní funkcí učení je přizpůsobování se novým situacím.

Rozhodujícím činitelem učení je kladné (odměna) nebo záporné (trest) zpevnění (posílení). Odměnou je vše, co je příjemné, trestem je vše, co je nepříjemné.

2.2.2.2.1 Základní koncepce teorie učení

2.2.2.2.1.1 Reflexologie

I. P. Pavlov vyšel z přesvědčení fyziologa I. M. Sečenova o tom, že duševní jevy jsou mozkové reflexy, které mají vždy vnější příčiny a které je možno redukovat vždy na svalový pohyb. Druhým impulsem k jeho práci se stala snaha V. M. Bechtěreva založit psychologii jako vědu zabývající se údajně jedinými objektivně přístupnými kvalitami, tedy reflexy. Odtud pramení název reflexologie.