PSYCHOLOGIE

2.4.3.1 Inteligence

Inteligence je schopnost účinně a rychle řešit na základě vlastní rozvahy obtížné nebo nové situace a problémy, nacházet podstatné prvky a jejich souvislosti. Psychologové zabývající se touto tematikou podrobněji dospěli k definování inteligence abstraktní, mechanické (praktické), sociální, emoční a morální.

Abstraktní inteligence je právě onou inteligencí vyjádřitelnou IQ a měřitelnou tak populárními testy. Jde o inteligenci známou více než sto let. Jedním z prvních použití IQ testů bylo testování vojáků při rozhodování o podobě jejich služby v armádě. Dnes se tyto testy používají při obsazování pracovních pozic ve firmách, při hodnocení studijních předpokladů mládeže a podobně.

Vyhodnocený test abstraktní inteligence prozrazuje mnoho o schopnosti řešit abstraktní problémy, ale nic více. Povšimněte si, že testy IQ mají jediné správné řešení a jasně zformulované zadání. Připomínají tak příklady z matematiky i s ověřováním správnosti výsledku zkouškou.

Mechanická (praktická) inteligence spočívá ve schopnosti vypořádat se s problémy každodenního života. Život nás staví před otázky a problémy, které nemají jednoznačná zadání a řešení. V českém prostředí máme pro tento typ inteligence výstižné označení "zdravý selský rozum", naopak nedostatek tohoto druhu inteligence popisujeme posměšným "teče mu mlíko po bradě". V běžném životě je jen málokdy něco naprosto špatně a zcela dobře. Čistá černá a čistá bílá se vyskytují zřídka, zato nejrůznější odstíny šedi velmi často.

Zatímco výzkumy prokazují, že abstraktní inteligence dosahuje u průměrného člověka vrcholu někdy koncem adolescentního období a začátkem dospělosti, praktická inteligence, mimochodem velmi těžko měřitelná, má svůj vrchol daleko později, kolem padesátky, možná i déle.

Sociální inteligencí rozumíme schopnost chápat okolní sociální vztahy, dokázat si takzvaně "poradit s lidmi", vcítit se do jejich nálady. Je velmi důležitá ve všech vedoucích funkcích, v účasti na činnosti organizovaných skupin, všude tam, kde spolu lidé musí komunikovat a kde je pro úspěch důležitá plynulá a bezkonfliktní spolupráce. Sociální inteligence se projevuje například tak, že dokážeme dobře odhadnout osobní vlastnosti druhého člověka, víme, kdy je vhodné ustoupit jinému názoru a kdy naopak nekompromisně trvat na svém a tak dále.

Emoční inteligence, vyjádřitelná emočním kvocientem, obdobou inteligenčního kvocientu, vypovídá o schopnosti sebepozorování a sebekontroly, o poznání a kontrole svých vlastních emocí. Jedinec s vysokou emoční inteligencí nemusí být ještě oním pověstným suchým anglickým džentlmenem. On prostě jen ví, kdy je vhodné a kdy naopak nevhodné dát své emoce najevo.