PSYCHOLOGIE

2.4.4.4 Charakter u E. Fromma

Fromm hovoří o neproduktivním charakteru (následku porušené socializace) s typickým kořistnickým hromadivým chováním, konformismem a tržním zaměřením a produktivním charakteru socializovaného jedince schopného práce i lásky.

2.5 Dílčí psychické předpoklady

2.5.1 Vůle

Vůle je psychická dispozice usnadňující dosažení cíle v obtížné situaci. Zároveň jde i o proces cílevědomého jednání. Uplatňuje se tedy ve vnitřních konfliktních situacích jako způsobilost potlačit jednu tendenci na úkor druhé a také jako kladení cílů a požadavků na sebe sama. Mezi volní vlastnosti patří vytrvalost, smysl pro odpovědnost, zásadovost, spolehlivost, svědomitost a další.

Základní funkcí vůle je kontrola chování ve vztahu k osobnímu egu.

2.5.2 Zájmy

Zájmy jsou oblast činností, které člověka mimořádně přitahují. Předmět zájmu se vyčleňuje z ostatních a lépe pamatuje. Subjekt je pro pěstování zájmů schopen přinášet někdy i značné oběti.

3. PROBLEMATIKA STRESU

3.1 Terminologie

Termín stres se vyskytuje v několika významech, je mimořádně nejednoznačný. Jde o události nebo sled událostí, které obvykle způsobují distres, popisovaný také jako "špatný stres". Další možné chápání je vidění stresu jako souboru podnětů působících nadměrně na organismus, které vedou k pocitu dobré nálady - "dobrý stres". Lidové chápání stresu odpovídá události, na níž je adaptace těžká nebo přímo nemožná.

Jednoznačně negativní pohled na stres je obecně zažitým omylem. Odborníci konstatují, že organismus bez stresových podnětů by postupně degeneroval a jeho evoluční vývoj by se zastavil. To ale neznamená, že bychom si měli záměrně vyvolávat stresové situace. Dobrý stres je takový, se kterým se organismus dokáže bez fyzických a psychických následků vyrovnat.

Obecně tedy můžeme konstatovat, že stres je silné působení okolního prostředí na organismus a jeho reakce na tyto podněty.

Faktory, které působí na organismus, označujeme jako stresory. Stresory dělíme podle různých hledisek. Například podle délky doby, po kterou je organismus stresoru vystaven, mluvíme o akutních a chronických stresorech. Podle místa jejich působení je dělíme na rodinné, vztahové, pracovní, sociální atd.

3.2 Všeobecný adaptační syndrom

V první fázi všeobecného adaptačního syndromu je normální reakcí organismu šok. Ve stavu šoku je organismus nechopen jakékoliv akce. Šok je z hlediska přírody jakýmsi luxusem, který si můžeme dovolit jen velmi krátkou dobu.

Po šoku následuje akutní reakce na podnět. Označujeme ji jako poplachovou reakci. Během ní rychle stoupne krevní tlak a zvýší se svalové napětí. Do krve je vyplavován adrenalin.

V původním životním prostředí, v němž jsme jako druh Homo sapiens prožili naprostou většinu doby své existence, vedla poplachová reakce nejčastěji k útěku. Nebyl-li útěk možný, lidé museli bojovat. Člověk moderní doby je vystaven situacím, které generace jeho vzdálených předků vůbec neznaly. Tyto situace mají jednu společnou základní chrakteristiku. Stresové faktory v ní působí na člověka delší dobu. Lidský organismus je pak ve stavu neustálé pohotovosti a v trvalém napětí. To s sebou samozřejmě nese nepříznivé důsledky na zdravotní stav a celkové psychické rozladění.