PSYCHOLOGIE

2.4.1 Definice osobnosti

Osobnost je jednotou duševního života procesů člověka, dává mu neopakovatelnou jedinečnost.

Psychologie zkoumá strukturu osobnosti (její uspořádání), procesy a vztahy v rámci osobnosti (dynamiku osobnosti). Zabývá se i vývojem osobnosti v jednotlivých věkových obdobích v průběhu celého života (vývojová p.).

Každý projev osobnosti zahrnuje tři stránky - schopnostní, dynamickou (zájem) a temperamentovou (způsob).

2.4.1.1 Biologická a socio-kulturní determinace psychiky osobnosti

O poměru determinace psychiky biologickými (genetickými) a socio-kulturními faktory vedou psychologové po celou dobu existence psychologie spory. Obecně se přisuzuje významný vliv dědičnosti v oblasti inteligence, temperamentu, agresivity, odolnosti proti stresu, sklonu k depresím, plachosti, jazykových schopností a představivosti. V ostatních oblastech se (pokud se genetická výbava potomka pohybuje v mezích normy) vliv dědičnosti omezuje na rané dětství. S přibývající zkušeností a věkem vliv dědičnosti klesá. Vývoj osobnosti je poté (v dospívání a adolescenci) podstatněji podmíněn životními zkušenostmi, pramenícími z příslušnosti k určitým sociálním skupinám a ke kulturnímu prostředí.

Genotyp jedince vzniká kombinací dědičných dispozic zárodečných buněk rodičovských organismů, přičemž může dojít vlivem prostředí ke změnám zakódovaných informací – např. k mutaci genů, počtu genů nebo ke ztrátě jejich funkce. Realizací genotypu v určitém prostředí je fenotyp – osobnost s charakteristickými projevy.

Vývoj osobnosti je nejprve ovlivněn rodinným prostředím (kvalita a stálost citových vztahů v rodině, způsob rodinné výchovy). Člověk se stává osobností až ve třetím roce svého života (rozlišuje já - nejá), dále pak nastává prudký vývoj osobnosti. Následuje ovlivňování sociální vrstvou a malou sociální skupinou (herní, školním kolektivem).

2.4.2 Temperament

Temperament jako značně trvalý soubor duševních vlastností člověka je hlavní součástí osobnosti. Krátkodobé projevy temperamentu se označují jako vášně, dlouhodobé nálady. Velkou roli hraje u temperamentu dědičnost.

Určitému temperamentu často odpovídá určitý konstituční typ. Krajní typy tvoří typ štíhlý (astenický, leptosomní) a typ široký (pyknický, eurysomní). Vztah mezi konstitucí a temperamentem byl vysledován už v antice.

2.4.2.1 Hippokratova psychologická typologie

Dělí lidi podle převahy tělesných šťáv (krve, hlenu, žluté žluči a černé žluči), později byla upravena a upřesněna Galénem. Cholerik je rychlý, mrzutý a podrážděný, vznětlivý, impulzivní, pořádkumilovný, neústupný, chamtivý. Melancholik je pomalý, smutný, bere vše vážně, vždy nachází nějaké důvody ke znepokojení, vztahuje nepříjemné věci ke své osobě. Flegmatik je pomalý, má sklon k nečinnosti, tendenci soustředit se jen na nasycení a spánek, je rozvážný, stálý, snášenlivý, přemýšlivý, vyrovnaný. Sangvinik je rychlý, veselý, bezstarostný, plný naděje, žije pro daný okamžik, nemyslí na budoucnost.