PSYCHOLOGIE

1.4.4 Humanistická psychologie

Humanistická psychologie se snaží vyvážit jednostrannost environmentalistických (význam učení přeceňujících) a nativistických (význam vrozených dispozic přeceňujících) teorií. Odmítá mechanistické pojetí člověka jako stroje. Zdůrazňuje individualitu, účelné jednání, možnost svobodné volby a snahu po seberealizaci, cíl života vidí v jedincově sebeuskutečnění – seberealizaci. Je návratem k introspekci. K zakladatelům náleží A. H. Maslow.

Abraham Harold Maslow (1908–1970)

Americký psycholog, v roce 1962 založil Společnost humanistické psychologie, blízkou fenomenologii. Z díla: Orientace v lidských hodnotách, K psychologii bytí.

1.4.5 Transpersonální psychologie

Transpersonální psychologie chce zkoumat neobvyklé psychické zážitky (z pohledu jiných směrů patologické projevy mozku), jako např. prožitky minulých životů, setkání s mytologickými bytostmi, překročení hranic těla, prožívání historických dějů atd. Vychází z humanistické psychologie a celostního pojetí lidské psychiky.

Nevědomí rozděluje na perinatální – náležející k porodu a transpersonální – nadosobní.

K řešení problémů navrhuje užít holotropního dýchání, kdy na základě hyperventilace dochází ke stavu změněného vědomí, v němž pacient může znovu prožít (s terapeutickým efektem) zážitky z raného dětství, z období porodu a prenatálního vývoje.

Stanislav Grof (1931)

Český psycholog, od roku 1967 působí v USA. Hlavní představitel transpersonální psychologie. Z díla: Holotropní vědomí.

Americká psychologická asociace přestala transpersonální psychologii uznávat jako odvětví psychologie, což přináší praktické problémy (není např. možné získávat granty).

1.4.6 Kognitivní (poznávací) psychologie

Kognitivní psychologie klade důraz na procesy příjmu, zpracování a používání informací. Pracuje s termíny popisujícími lidskou psychiku podobnými terminologii počítačových expertů. Lidé jsou prý zpracovateli informací podobně jako programy. Naše naprogramování k aktivnímu poznávání je možné studovat vědeckými metodami. Pozornost kognitivních psychologů je tedy zaměřena na proces myšlení.

Kritika vidí slabou stránku tohoto směru v opomíjení emocionálního života člověka.

Průkopníkem kognitivního směru byl Ulric Neisser, autor knihy Kognitivní psychologie.

1.5 Současnost psychologie

Představitelé vůdčích směrů psychologie 20. stol. spolu nikdy nespolupracovali, jejich vzájemný vztah osciloval mezi kritikou a naprostým odmítáním. O integraci poznatků jednotlivých směrů se nikdo doposud nepokusil, koneckonců integrace není ani možná, neboť už v základech (názor na lidskou povahu, svobodu volby, základní motivy lidského chování, roli nevědomí a pojetí svědomí) se jednotlivé psychologické školy liší. Vše je navíc komplikováno postmoderním přístupem některých současných psychologů, kteří akademickou psychologii odmítají jako pozitivistickou a scientistickou.