Nezaměstnanost - Seminární práce

Velká hospodářská krize v Československu

Velká krize se pochopitelně Československu vyhnout nemohla. Když proběhl už téměř rok a krize stále nebyla v republice dost patrná (za celý rok 1930 se vyhoupla nezaměstnanost do maximální výše 239 534 osob – to byla však stále jen větší polovina nezaměstnanosti za malé poválečné hospodářské krize), mysleli si i někteří kapitáni československého hospodářství, že jde o malou přechodnou depresi. Tak bídné byli znalosti o zákonitostech vývoje krize, tak vysoké mínění panovalo o zvláštnostech ČSR.

Nezaměstnanost (přesněji evidovaný počet neumístěných v zaměstnání) se dostala v roce 1930 na roční průměr 105 000, r. 1931 na 291 000, 1932 na 554 000, a v roce 1933 dosáhla nejvyššího ročního průměru 738 000 osob. Nic zásadního se na tomto obraze nezmění ani tehdy, budeme-li sledovat měsíce s nejvyšší nezaměstnaností. K uvedeným létům půjde nejprve o prosinec toho kterého roku (240 000, 486 000, 746 000) a v případě nejhlubšího propadu o únor 1933 (920 000). Míra nezaměstnanosti se v roce 1933 dostala na úroveň 75,4 %. Velká krize srazila Československo v důsledku jeho hospodářského postavení mezi země nejvíce postižené.

Snad je tu na místě poznamenat, že nezaměstnanost byla ve skutečnosti vyšší, než uvádějí připomenuté statistiky (zvláště směrem na východ). Jednak v závislosti na hustotě zprostředkovatelem práce, které poskytovaly příslušné informace, také na tom, kolik lidí bez nezaměstnaní se u nich neevidovalo ze subjektivních důvodů. Podle některých odhadů se nejvyšší skutečné číslo nezaměstnaných blížilo k 1 milionu a 200 tisícům a spolu s rodinnými příslušníky postihovala nezaměstnanost zprostředkovaně asi 3 miliony občanů ŠSR. Kromě to zvyšovala nezaměstnanost tlak na mzdy. V těchto faktorech byly však poměry v ČSR srovnatelné s jinými státy.

Opožděný vstup Velké krize do ČSR nebyl výjimečný, Dostavil se i ve státech, jejichž ekonomiku (a zvláště finančnictvím) bylo Československo propojeno, jako např. ve Francii. Naproti tomu v případě Německa k opoždění nedošlo. Krize tam začala již roku 1930 a nejhlubšího bodu dosáhla už v roce 1932 – obé v souladu s vývojem v USA. Na první pohled byl poněkud nižší krizový propad např. Německa. Ten činil podle posledních výzkumů v roce 1932 59% roku 1929 (v následujícím roce se dostavil již malý vzestup). Stačí však celoněmecké číslo o počtu nezaměstnaných v okamžiku nejhlubší krize (únor 1932), aby bylo zřejmé, že jde o rovnomocné výsledky. Nezaměstnaných bylo tehdy podle úředních statistik v Německu 6 128 000, tj. 606x víc než v ČSR. V relativních počtech jde tedy o čísla téměř identická.

Připomenutá celková československá specifika přesto v jednom směru zřejmě vliv měla. Nikoli v hloubce propadu výroby, nýbrž v neschopnosti ho brzy a včas překonat a zbrojit k nové konjunktuře. Šlo opět o jev s markantními sociálními dopady, protože se bída země tak prohlubovala. Zatímco poměrně krátkodobý úpadek mohli lidé a rodiny a vůbec širší než rodinná společenství v podstatné části přežít a přetrpět tím, že se dosazovalo z rezerv a zásob, že se sáhlo na úspory (a byly např. odloženy nákupy do domácnosti, u zemědělců nákupy strojů a umělých hnojiv, byly odloženy opravy a stavby domků a bytů atd.), při dlouhodobém propadu výroby a setrvalé vysoké nezaměstnanosti už nebylo z čeho brát.