Nezaměstnanost - Seminární práce

V této fázi vývoje nevíc negativně působila „pozitivní funkce“ hospodářských krizí – totiž to, že odsoudila k pádu zaostávající techniky a technologie (samozřejmě včetně jejich podnikatelských nositelů) a nahrazovala je výrobami s vyšší produktivitou práce i vyšší technickou úrovní. Ukáže to tabelární přehled, sledující průmyslový rozvoj Československa od roku 1933 do roku 1938, tedy v období, kdy (pomyslný) celek států s kapitalistickým uspořádáním zaznamenával již pokrizový vzestup až k nové konjunktuře. Čísla jsou to sice už přesnější (výpočty pocházejí z konce 80. let), za definitivní nelze však považovat ani je, to platí ostatně o všech údajích. Základní tendenci osvětlují ale dobře (uvedena jsou i čísla za první dva kvartály roku 1938, třebaže je nutno počítat s tím, že pro mimořádné poměry oněch měsíců poněkud očerňují skutečnost).

Pokrizový vývoj průmyslu a zaměstnanosti v ČSR

Co bylo přirozeně v případě Československa nejvíce aktuální, to byl vývoj nezaměstnanosti v republice a v nacistickém Německu. Vztah německé menšiny v českých zemích k československému státu se totiž ve 20. letech podstatně měnil. K pozitivnímu obratu v názorech došlo především pod vlivem hospodářské konsolidace státu. Nesporné úspěchy československé prosperity se projevily v tom, že za tzv. aktivistickými německými politickými stranami šlo na 70% německých voličů v Československu.

Následující čísla o nezaměstnaných se týkají let 1933 – 1936, ve kterých měla otázka nezaměstnanosti mimořádný význam, (rok 1937 byl v československém hospodářství 30. let nejúspěšnější i po této stránce). Jde o čísla absolutní i relativní.

Měsíční průměry nezaměstnaných v ČSR a v Německu absolutně a v % z počtu obyvatel

Stát

1933

1934

1935

1936

(tisíc)

(%)

(tisíc)

(%)

(tisíc)

(%)

(tisíc)

(%)

ČSR

738

5,01

677

4,60

686

4,66

623

4,23

Německo

4804

7,26

2718

4,11

2151

3,25

1593

2,41

Z tabulky lze snadno vyčíst několik základních informací. Obratná a masivní nacistická kampaň, vychvalující Hitlerův režim za to, jak zázračně zlikvidoval nezaměstnanost, tedy očividně lhala. V Německu, jež nebylo ve vývoji krize ve srovnání s USA opožděno o rok jako Československo, začala nezaměstnanost klesat už před Hitlerovým Machtübernahme. Na druhé straně zjistíme pro mnohé až překvapující skutečnost, že poměrná roční nezaměstnanost v ČSR klesla v roce 1934 jen málo a v roce 1935 byla dokonce vyšší než v roce předcházejícím a že i v roce 1936 poklesla jen málo. Ve srovnání s nejhlubším rokem ekonomického propadu v poměrném čísle celkem jen o 0,78%!

Zatím v sousedním Německu bylo docíleno už v roce 1934 příznivého obratu, a ten pokračoval. Meziročně klesala poměrná nezaměstnanost v zemi asi o 0,8%, a to už vystačilo k tomu, aby propaganda oslavující Hitlerův režim působila důvěryhodně. Zvláště za hranicemi. Vždy je tomu tak, že postup k lepšímu budí velké naděje a lepší nálady. Nacionalistická a šovinistická propaganda navíc celkem úspěšně zahlazovala (ba obracela v klad) podstatu říšskoněmeckého výstupu z krize, tj. zbrojení, které sahalo na devizové rezervy, omezovalo např. sortiment spotřebního zboží. Stejně jako vynášela nacistické „řešení“ nezaměstnanosti, jež přinášelo svého druhu nucené práce. Vše se dělo pod heslem zmrtvýchvstání Velkoněmecké říše a nástupu Němců do čela dějin.