Nezaměstnanost - Seminární práce

Na druhé straně příklady českých okresů svědčí o naprostém opaku; jen s mírnou nadsázkou lze tvrdit, že lidé v uvedených okresech se po prožitém utrpení hospodářské krize o nezaměstnanosti dozvídali v roce 1936 téměř výhradně z novin a rozhlasu. Ve svém okolí ji téměř neviděli a právě tato zkušenost formovala jejich názory zvlášť silně. A jistě se při posuzování těch, kteří byli dále nezaměstnaní, uplatnil i despekt, namířený proti těm, kteří nebyli schopni (nebo nechtěli) se přizpůsobit situaci a po práci ani příliš netoužili. Určité procento takových se totiž najde vždy a všude.

Průmyslová skladba okresů v jádru odpovídala výše uvedeným odvětvím. Německé okresy musely v mnohém připomínat „hladovou zemi“, zatímco české trpěly snad až příliš nízkou úrovní i jen „disponzibilní“ nezaměstnanosti, jaká je pro potřebné výrobní a kvalifikační přesuny vždy nutná. Při detailním průzkumu by se asi prokázalo, že zaměstnanost v podobných okresech k sobě přitahovala i nezaměstnané z okresů sousedních. Mobilita pracovní síly v českých zemích nebyla na vysoké úrovni, v takovýchto meziokresních rozměrech se s ní však počítat dá. Některé české okresy se přirozenou cestou stávali ohnisky zaměstnanosti, stejně jako se okresy německé stávaly ohnisky nezaměstnanosti.

Snad je na místě připomenout některá absolutní čísla o nezaměstnanosti, aby vynikla závažnost připomenutého jevu (či jeho význam pouze okrajový). Zatímco okres Kraslice měl 6920 nezaměstnaných, Šternberk 9276, Přísečnice 4250, Rýmařov 3997 a Karlovy Vary 13 321, bylo v okrese Jičín 152 nezaměstnaných, ve Zlíně 116, ve Slaném 128, v Dačicích 253 a v Kralupech nad Vlt. 249. I absolutní čísla, jež ovšem naše poznání také posunují do jiné roviny, vypovídají tedy o rozdílech velmi výrazně.

Baťovo řešení problému nezaměstnanosti

Svou podnikatelskou odvahu řešit problém nezaměstnanosti s ohledem na své zaměstnance dokázal Tomáš Baťa v období hospodářské krize v roce 1922. Československá vláda se totiž rozhodla zabránit nebezpečí inflace, která se rychle rozšířila ve všech okolních státech, znehodnocením koruny. Revalvace měny však snížila export přibližně o polovinu. Rostla nezaměstnanost a domácí trh trpěl výrazným nedostatkem kupní síly obyvatelstva. Podniky se ocitly v obtížně řešitelné situaci. Ty firmy, které v předcházejícím období získaly úvěry, byly nyní nuceny je splácet v několikanásobně znehodnocené měně.

Na konferenci svých vedoucích pracovníků analyzoval T. Baťa situaci firmy lapidárním konstatováním, že firma má přeplněné sklady zbožím, prodej stagnuje, export se hroutí, výroba je na nízkém stupni, lidé potřebují obuv, ale nemají peníze. Je zbytečné požadovat od státu úlevy na daních, clech apod. Nelze ani propouštět dělníky, kteří budou následně po státu požadovat podporu v nezaměstnanosti. Výrobu je nezbytné udržet za každou cenu.