Nezaměstnanost - Seminární práce

Po dohodě se zaměstnanci (spolupracovníky) snížil Baťa od 1. 9. 1922 ceny obuvi o 50% a mzdy o 40%. Současně svým zaměstnancům zaručil vedle práce také prodej potravin, oděvů a ostatních nejnutnějších potřeb za polovinu běžných cen.

Je zřejmé, že Baťa ve chvíli svého rozhodnutí nevěděl, kde získá ve výrobě 50% úspory, protože snížení mezd uspořilo jen 12 až 14% nákladů. Bylo mu patrně zřejmé, že velká krize se nedá řešit drobnými úpravami a že problémy musíme zvládnout, i když jsme je nezavinili. Hájil názor, že v hospodářství nejde o to, poměrům rozumět, ale o to, vyřešit problémy.

Zdá se, že Baťova odvážná a originální terapie byla účinná. Obyvatelstvo využilo mimořádně vysoké slevy, vzrostla poptávka po obuvi, sklady se vyprázdnily a firma mohla začít vyrábět. Krize byla zažehnána a podnik získal nový impuls k dalšímu rozvoji.

Baťa byl ovšem za své riskantní rozhodnutí postižen nemalými ztrátami (boty byly prodávány hluboko pod výrobní cenou) a stal se terčem kritiky ostatních podnikatelů. Tato jeho zdánlivě nelogická a nákladná rozhodnutí však přispěla k zajištění plynulé výroby, ke sjednocení spolupracovníků a stala se počátkem zvyšování produkce. Ztráta se firmě změnila v zisk. I pře kritiku části podnikatelů, určitých kruhů veřejnosti, a zejména levicových dogmatiků o vykořisťovatelský metodách firmy zavádí Baťa jako jediný podnikatel ve své firmě rozsáhlou demokratizaci.

Poněkud jiné bylo ovšem Baťovo řešení v případě Velké hospodářské krize vyvolané krachem na burze v New Yorku v roce 1929. Tehdy většina zemí zavedla zvýšená cla na dovoz obuvi. Firma Baťa na to reagovala zakládáním sesterských společností v zahraničí včetně sítě maloobchodních prodejen. V roce 1931 byly Baťovy závody přeměněny na akciovou společnost a kapitál firmy se začal přelévat i do zahraničí. Například koncem roku 1932 bylo otevřeno 666 prodejen ve 37 zemích.

Také hospodářské problémy 30. let firma Baťa přečkala snadněji než jiné podniky. I po Baťově smrti se v jeho firmě rozvíjel ojedinělý sociální program pro boj s nezaměstnaností.

Závěr

Všechny připomenuté příčiny vývoje nezaměstnanosti v ČSR měly za následek, že nezaměstnanost v pohraničních územích nebyla zanedbatelným jevem ani v roce 1937, který přinesl československé ekonomice překonání konjunkturní špičky z roku 1929 (a zároveň naznačil nové krizové zakolísání). V létě toho roku sice nezaměstnanost poklesla až na 230 692 neumístěných žadatelů o práci, ale v následující zimě se opět vyšplhala (leden 1938) na 519 002 neumístěných. Až léto přineslo opět vlnu poklesu, která šla pod pokles předcházející. V červenci 1938 se dostala nezaměstnanost na číslo 184 118.

Převratné události dalších měsíců měly za následek nejen mimořádné poměry v zaměstnanosti, ale i v údajích o ní. Odhady předpokládaly jistý nárůst, avšak čísla, jež by bylo možné považovat za spolehlivá, nejsou k dispozici. Tím víc se to týká nezaměstnanosti v pohraničních území, resp. od října 1938 na území Reichsgau Sudetenland. Údaje, jež pocházejí z říšskoněmeckých zdrojů, měly propagandistický charakter, a i ten, který přijal po kritice J. Bartoš (ke konci listopadu 1938 196 000 nezaměstnaných), nebudí vzhledem k jiným číslům důvěru; zcela jistě muselo být skutečné číslo podstatně nižší, nebo musela být čísla o počtech nezaměstnaných na území druhé republiky podstatně vyšší. Stačí snad zjištění, že velká, hromadná nezaměstnanost nebyla ze života Němců, žijících v létě 1938 v pohraničních oblastech českých zemí, stále ještě vymazána.