ZSV_MO_10B_ISLAM

Korán: Svatá kniha islámu se skládá ze 114 úseků neboli súr, které jsou po úvodní súře uspořádány podle zmenšující se délky. Podle islámské tradice kniha obsahuje prorokova zjevení z doby, kdy byl v Mekce a Medině. Při jeho smrti ovšem neexistovala úplná sbírka textů. Dnešní podoba koránu sahá k třetímu Mohamedovu nástupci Osmanovi (zemřel r. 656), byla tedy ukončena asi 45 let po prorokově povolání.

Označení knihy jako qďrán není úplně objasněno, obyčejně se však překládá jako čtení, přednášení. Tím by měl být splněn Boží příkaz recitovat, o němž se mluví v súře 96: Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.

Recitací svatého textu vytváří Mohamed pro své krajany svaté Písmo, jaké už před nimi měli židé a křesťané. V súře 3 stojí vedle sebe tóra, evangelium a korán.

V úsilí o to, aby ho obě druhá náboženství Písma uznala, poukazuje Mo-hamed na skutečnost, že společným praotcem je Abrahám. Ten stojí sice před trojicí zakladatelů náboženství: Mojžíš a židovství, Ježíš a křesťan-ství, Mohamed a islám, přece však je podle prorokova názoru nejblíže jeho přívržencům: Abrahám nebyl ani židem, ani křesťanem, avšak byl odevzdaným do vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky. A nejblíže k Abrahámovi byli věru ti, kdož jej následovali, a tento posel a ti, kdož v něj uvěřili. A Bůh je blízkým druhem věřících. (súra 3,65-68)

Zatímco mezi potomky Abrahamova syna Izáka je řada proroků, v potomstvu zapuzeného Izmaela, syna Hagary a praotce arabských kme-nů, je pouze jeden potomek, který byl povolán za proroka, totiž Moha-med, pečeť neboli poslední z proroků.

V legendě se Abraham dokonce uvádí do spojení s ústřední svatyní v Mekce: z pověření Boha tam společně s Izmaelem obnovil ústřední svatyni a očistil ji.

Na tomto pozadí je korán pro muslimy autentickým Božím slovem, které Bůh seslal a Mohamed podle Božího diktátu hlásal a sepsal. Podle mu-slimského přesvědčení je božskost koránu patrná už z jeho literární nedostižnosti.

Nárok koránu na absolutní autoritu nutně vedl po prorokově smrti při radikální náboženské víře jeho přívrženců k hlubokým konfliktům. Vzni-kly především ve dvou bodech: a) v interpretaci koránu,

b) v otázce prorokova nástupce.

Ad a.: Světlo pomáhající vykládat korán a rozumět mu přichází ze sunny, souboru textů o životě a činech proroka. Nacházíme je především v tzv. hadíth, tj. zprávách o výrocích a činech proroka; nejsou částí koránu, ale jejich autenticita je zajištěna tradicí, event. autorit. Asi 90 % muslimů jsou dnes přívrženci sunny, nazývají se proto sunnité.