ZSV_MO_10B_ISLAM

Ad b.: Je třeba rozlišovat: imám = vzor, vůdce; tak se označují:

1) předříkávači při společné rituální modlitbě,

2) duchovní hlavy islámských škol a směrů,

3) nejvyšší hlava islámské obce;

kalif (chalífa) = nástupce, zástupce; titulu se v průběhu dějin užívá různě, často ho lze užít místo slova imám v třetím významu, ale v pozdějších dějinách se ho stále více užívá pro světské politické vládce islámu; v tomto smyslu končí kalifát v roce 1924, kdy v Turecku převzal moc Kemal Ataturk.

Podle názoru většiny muslimů není otázka nástupnictví po prorokovi v koránu vyřešena. Proti sobě stojí dvě zásadní stanoviska:

A) Především sunnité zastávají názor, že volba nástupce je věcí obce věřících, popř. jejich pravoplatných zástupců. Sami nástupci jsou v pod-statě pouze správci a jsou dosazováni na ochranu obce.

B) Naproti tomu šíité (od ši'a = strana, sekta) zastávají názor, že rozhod-nutí o nástupci Mohameda je věcí Boha a že to tak hlásal prorok. Prvním pravoplatným nástupcem byl jeho synovec a zeť 'Alí, kterého sunnité počítají jako čtvrtého pravoplatného kalifa - před ním byli kalify Abú Bakr, Omar a Osman. Ale i v pozdější historii šíitů zůstává Boží poslání imáma výrazným hlediskem. Silné zdůrazňování Božího ustanovení a potvrzení mu dává významné společenské postavení, ale také vede (pro-tože realizace základního kritéria je často dosti sporná) k novým napětím a rozkolům, ba i k extrémním radikálním akcím, které se při zvláštním spojení náboženství a státu často projevují také v oblasti politiky.

Muslim: Na pozadí dějin vzniku a sebechápání islámu je teď možno položit otázku, co islám znamená z hlediska lidské otázky po smyslu existence. Tato otázka nalézá odpověď tam, kde se ukáže, co činí muslima muslimem. Muslim jakožto člověk realizující úplné podrobení Boží vůli splňuje řadu předpokladů:

- Orientuje sebe a svůj život podle jednoho a jediného Boha, který je stvořitelem a soudcem světa.

- Přijímá Mohameda jako toho, kdo dovršil náboženství, a tím se stal pečetí proroků.

- Věří v den budoucího soudu, kdy mrtví vstanou z mrtvých a Bůh dá všem odplatu.

Mimo uvedené články víry se výslovně uvádí ještě víra v Boží anděly a ve zjevené spisy, zejména korán. Větší počet proroků a zjevených spisů připouští srovnání z hlediska dějin spásy ve smyslu křesťanské teologie.

Víra muslimů nachází výraz v dodržování náboženských předpisů a islámského práva.

Vždy platné náboženské předpisy jsou, pokud se týkají jednotlivého věřícího, shrnuty v uvedených pěti pilířích. Pro celé islámské společen-ství k tomu přistupuje povinnost džihád.

Slovo se obvykle překládá jako svatá válka a znamená nejprve pouze úsilí na Boží cestě. Cílem tohoto úsilí je panství islámu, podrobení světa pod Boží zákon. Kde nestačilo hlásání tohoto zákona, byly v dějinách dvě možnosti: Buď byli adresáti zvěsti už přívrženci náboženství Písma, nebo to byli odpadlíci či pohané. V prvním případě mohli setrvat u svého náboženského kultu, ale měli povinnost odvádět daně. V druhém případě byli ve vlastním smyslu poraženi a podrobeni.