ZSV_MO_10B_ISLAM

Tedy, mohou být součástí džihádu vojenské obranné střety; tento význam sám je ale druhotný ve srovnání se vznešenými představami morálního sebezdokonalování. Džihád „znamená zápas či úsilí ve jménu božím. Někdy se dělí na velký a malý: Velký džihád je pro většinu zápasem člověka se sebou samým. Malý džihád je navenek zaměřený, obranný". Džihád je prý spíše náboženský boj, který těsně odráží vnitřní osobní náboženské zápasy.

Džihád sám o sobě velmi pružný pojem („být lepším studentem, lepším kolegou, lepším obchodním partnerem, a především ovládat svůj hněv") a „pěstovat ... občanskou ctnost známou jako džihád" by měli nejen muslimové:

Z výše uvedeného vyplývá, že Usáma bin Ládin nevěděl, co říká, když před několika lety vyhlásil džihád Spojeným státům a potom opa-kovaně vraždil Američany v Somálsku, na amerických velvyslanectvích ve východní Africe, v adenském přístavu a pak 11. září 2001 i v Americe. Vyplývá z nich, že organizace, které mají slovo „džihád" ve svém názvu, jsou naprosto nesprávně pojmenované, ať už jde o palestinský Islámský džihád nebo bin Ládinovu organizaci „Mezinárodní islámská fronta za džihád proti židům a křižákům". A co všichni ti muslimové, kteří vedou - právě pod tímto jménem a právě v tomto okamžiku - zuřivý, agresivní džihád v Alžírsku, Egyptě, Súdánu, Čečensku, Kašmíru, na Mindanau, na Ambonu a na jiných místech po celém světě? Nevědí snad, že v džihádu jde o ovládnutí vlastního hněvu?

Bin Ládin, Islámský džihád a džihádisté z celého světa, nikoli sestava akademických apologetů definují termín džihád. Ještě důležitější pak je, že význam, v němž tomuto slovu rozumí džihádisté, odpovídá tomu, jak se užívalo po čtrnáct století islámské historie.

V předmoderní době znamenal džihád pro sunnitské muslimy, kteří představovali tehdy stejně jako dnes islámskou většinu, zejména společ-nou snahu rozšiřovat území ovládaná muslimy na úkor území ovláda-ných nemuslimy. V tomto nejobvyklejším pojetí má džihád politický, ni-koli náboženský smysl. Jeho účelem není ani tak šíření islámské víry, jako zvětšování suverénní muslimské moci (první často po druhém násle-dovalo). Tento záměr je jasně útočný a konečným cílem tu není nic men-šího než muslimská nadvláda nad celým světem.

Získáváním území a zmenšováním oblastí pod vládou jinověrců spl-ňuje džihád dva cíle: dokládá nárok islámu nahradit jiná náboženská přesvědčení a přináší dobrodiní v podobě spravedlivého světového řádu = džihád je „nástrojem univerzalizace [islámského] náboženství a ustavení imperiálního světového státu".

Podmínky, za nichž je možno vést džihád - kdy, kým, proti komu, jak má být válka vyhlášena, jak má být ukončena, jak se má dělit kořist atd. - náboženští myslitelé za staletí rozpracovali do vyčerpávajících detailů. V otázce základního významu džihádu - válka proti nevěřícím za rozšíření muslimského panství - však mezi nimi byla dokonalá shoda.