ZSV_MO_10B_ISLAM

Nepřikrášlený džihád zkrátka zůstává mocnou silou muslimského světa a to do velké míry vysvětluje nesmírnou přitažlivost člověka, jako je Usáma bin Lá-din, bezprostředně po 11. září 2001.Džihád způsobil a i nadále působí nejenom nepokoj, ale též nevýslovné lidské utrpení. Isla-misté snažící se pomoci své věci v západním nemuslimském prostředí, nemohou upřímně vyjádřit své mínění, a přitom zůstat hráči v politické hře. Protože takoví jednotlivci a organizace nechtějí vzbudit podezření a ocitnout se v izolaci, zpravidla svůj skutečný názor zahalují do umírně-ného jazyka -přinejmenším když se obracejí k nemuslimské veřejnosti.

Takové řeči mohou být dezinformací. Dramatický příklad se naskytl při soudu s Johnem Walkerem Lindhem, tenneagerem z okresu Marin, který odešel do Afghánistánu vést džihád jménem tálibánského režimu. Když byl na začátku října odsouzen, řekl soudu, že tak jako „většina muslimů po celém světě" i on sám chápal džihád jako směsici různých aktivit od „snahy překonat své vlastní osobní nedostatky, přes hlásání pravdy za všech okolností, až k vojenské akci na obranu spravedlnosti".

Že nějaký džihádista dopadený při útočné ozbrojené akci bezostyšně nabídne tak pokryteckou definici svého jednání, se může zdát nezvyklé. Dokonale to ale zapadá do bagatelizace džihádu, jíž se dopouštějí akademičtí odborníci stejně jako islamistické organizace zapojené do veřejného života.

Je to docela stejné, jako by historikové středověké Evropy popírali, že výraz „křížové tažení" měl někdy militantní podtón, a poukazovali by na taková slovní spojení jako „křížové tažení proti hladu" nebo „křížové tažení proti drogám", aby doložili, že znamená úsilí o zlepšení sociální situace.

Mnozí z dnešních akademických odborníků, kteří se snaží tento klíčový islámský pojem vylepšit, jsou nepochybně vedeni pohnutkou politické korektnosti a multikulturalistickou potřebou ochránit nezapadni civilizaci před kritikou takovou její prezentací, v níž vypadá stejně jako civilizace naše. Výsledkem je zamlžování reality a omezování možnosti dospět k jasnému a poctivému pochopení toho, s čím a s kým bojujeme a proč.

POLEMIKA

Předchozí článek považuji za věcně zavádějící a zároveň ve východisku a tendenci za pochybený eticky. Jako základní tezi předestírá názor, že pravdivou interpretaci džihádu podávají Usáma bin Ládin a jemu podob-ní. V tomto počínání jsou prý věrnými dědici 1400 let islámského expan-zionismu a jejich záměry prý sdílí většina muslimů.

Nuže: Islámské autority se nikdy v pojetí džihádu nesjednotily. Korán ve verších o džihádu často vyzdvihuje obranný charakter takového boje. Ji-né, tzv. „mečové" verše tuto referenci sice nemají, avšak exegeti nalézají jejich zřejmý vztah k určité události, času a místu. Duchovní a mravní výklad pojmu má silnou oporu v obecně známém podání (ba-dithu) o Muhammadově výroku, kterým označil ozbrojený boj za malý a boj proti vlastním zlým sklonům za velký džihád {al-džihád al-akbar). Toto pojetí nepanovalo pouze v súfíjském prostředí, které článek bere okrajově na vě-domí, ale mělo své pozice i v silnějším pólu islámské religiozity - u právníků. Z jejich dílny pochází například rozlišování džihádu srdcem (mravního), rukou (dobročinností), perem (dnes: mediálně) a mečem. Pro ozbrojený džihád vypracovali přesná pravidla: kdo má právo jej vyhlásit, jak má být násilí uměřené, jak má být chráněno civilní obyva-telstvo a přírodní zdroje apod. Uplatnil se právní názor, že ozbrojený dži-hád není povinností jednotlivců, nýbrž kolektivní; jestliže k odražení nepřátelského útoku postačí pravidelné vojsko, civilisté se boje neúčast-ní. Tuto zásadu se pokusili prolomit až někteří extremisté posledních desetiletí. Příznačný je zvláště známý samizdatový spis egyptského inženýra Abdassaláma Faradže, Ne-přítomná (zpravidla se překládá jako Opomíjena) povinnost. Spisek sloužil atentátníkům na prezidenta Sádáta.