ZSV_MO_10B_ISLAM

Promíšení náboženství a politickostátní společnosti vede v islámu k to-mu, že pro muslima je islám nejen náboženství, ale také stát a kultura. Realizace islámu pak vyžaduje, aby byly zachovávány - nehledě na po-vinnosti víry v užším slova smyslu - také právní předpisy, přizpůsobené daným okolnostem života a doby.

Předpisy, o které zde jde, zahrnují celou oblast etiky. Přitom však nejde pouze o chování ve světě, event. o mezilidské chování, nýbrž v čele hie-rarchie práv a povinností jsou znovu práva Boží, která má člověk uplat-ňovat. Teprve pak přicházejí práva, která má člověk vůči sobě samému, dále práva, která nad ním mají jiní lidé, a také práva všeho toho, co Bůh dal člověku do služeb k jeho blahu.

Nauka víry, náboženská praxe (din) a právní předpisy (šaría) tvoří pro muslima pevný rámec, ve kterém může utvářet svůj život a který je pro něj cestou k budoucímu definitivnímu naplnění. Přes silně právní charak-ter islámského života má učení velkou přitažlivost, protože postoj ke svě-tu i postoj k vývoji moderního světa je zásadně optimistický. Svět je Bo-ží stvoření. Co je a jeví se zlé, pochází z odporu proti božskému zákonu. Čím rychleji budou všichni lidé přivedeni k zachovávání Boží vůle, tím bude situace světa lepší. Proto také není třeba vykoupení skrze božského prostředníka spásy; neboť neexistuje dědičný hřích a je v moci každého člověka, aby žil podle Boží vůle, jak je vyjádřena v různých předpisech.

Základní optimismus islámu a nabízená lehkost, nikoli povrchnost cesty vysvětluje také sílu a rozšíření islámu v mimoevropském prostoru.

Islám a my: Blízkost křesťanství a islámu vedla v dějinách k mnoha problémům, které až dosud činí dorozumění nebo dokonce dia-log obtížným. Je třeba uvážit tyto body:

- Islám vznikl po křesťanství, a už proto představuje pro křesťany výzvu.

- Korán zaujímá stanovisko nejen k židovství, ale i ke křesťanství, k úlo-ze Ježíše a k základnímu učení křesťanství; popírá, že Kristus je jediný prostředník spásy.

- Styk křesťanství a islámu byl dlouho (a občas je i dnes) ve znamení dobývání a obrany. Šíření islámu vedlo v raném středověku v Malé Asii a v severní Africe k zániku kvetoucích křesťanských církví a bylo pociťo-váno i později jako ohrožení. Na druhé straně zatěžují vztah obou náboženství křesťanské křížové výpravy.

- Je také otázka, zda islám je opravdu schopen dialogu a k němu ocho-ten, či zda - podobné podezření však existuje leckde i vůči křesťanskému vedení dialogu - dialog není pouze prostředkem k cíli, takže se ho užívá všude tam, kde je islám ještě málo významnou menšinou a teprve musí vytvořit prostor pro džihád.

- Další nesnáze působí v dialogu spojení náboženství a politiky v islámu,