Pracovní právo výpisky ze skript

Rozvržení pracovní doby

ROVNOMĚRNÉ - na jednotlivé týdny = délka směny nesmí přesáhnout 9 hod. (technická novela zrušila omezení u rovnoměrného rozvržení, podle něhož délka směny při dohodnuté jiné úpravě pracovní doby nesměla přesáhnout 12 hod., nyní platí obecně

NEROVNOMĚRNÉ - průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas na jednotlivé týdny nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, kolektivní smlouvou možno období vymezit max. na 52 týdnů po sobě jdoucích, délka směny nesmí přesáhnout 12 hod

PRUŽNÉ - průměrná týdenní pracovní doba musí být naplněna nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období, volitelná pracovní doba, když si zaměstnanec sám volí začátek, popř. konec pracovní doby v jednotlivých dnech, základní pracovní doba je zaměstnavatelem stanovený časový úsek, vložený mezi dva úseky volitelné pracovní doby, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti, volitelnou pracovní dobu určí zaměstnavatel na začátek a konec základní pracovní doby tak, že celková délka směny nepřesáhne 12 hod. časový úsek volitelný (zaměstnanec si sám volí začátek a konec) a základní (zaměstnanec je povinen být na pracovišti)

Pracovní dobu rozlišujeme na:

• úplnou - základní 40h týdně

- 37,5h (třísměnný provoz)

- 38,5h (dvousměnný provoz)

• zkrácenou – bez snížení mzdy, podle KS nebo VP

• kratší – plat nebo mzda odpovídá kratší pracovní době

Obecné zásady pro rozvržení pracovní doby:

· Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn.

· Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne.

· Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho po skončení směny.

· Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny (konto pracovní doby 1 týden) před začátkem období, na nějž je PD nerovnoměrně rozvržena, pokud se se zaměstnancem nedohodne na jiné době seznámení.

· Je zřejmé, že u rovnoměrného i nerovnoměrného rozvržení pracovní doby lze dohodnout jakoukoli jinou úpravu pracovní doby, jedinou omezující podmínkou je, že délka směny nepřesáhne 12 hodin

· Rozlišování rovnoměrného a nerovnoměrného rozvržení pracovní doby při pružném rozvržení způsobovalo v praxi potíže. Úprava byla proto technickou novelou zjednodušena tak, že umožňuje zaměstnancům naplnit průměrnou týdenní pracovní dobu v jednotném čtyřtýdenním období.

· Případy kdy vláda stanoví nebo může stanovit odchylky od obecné úpravy pracovní doby a doby odpočinku jsou uvedeny v § 100 ZP.

Doba odpočinku

„časově ohraničeny usek, v jehož průběhu zaměstnanec neni povinen vykonavat sjednany druh prace pro zaměstnavatele a zaměstnavatel neni opravněn takovy druh prace po zaměstnanci požadovat“.