Finance velké otázky na test

M x V = přesun peněz tj. platby spotřebitelů, P x T = přesun zboží tj. tržby výrobců

M množství peněz v oběhu, V rychlost oběhu, P cena, T množství zboží a služeb, V a T jsou považovány z dlouhodobého hlediska za stabilní veličiny (tedy konstanty), jakákoliv změna peněžní zásoby (M) se plně promítne do změny cenové hladiny (P) - kauzální závislost mezi M jako nezávislé proměnnou a P jako závislé proměnnou

• cambridgeská varianta – její představitelé se pokusili analyzovat držbu peněz jednotlivými hospodářskými subjekty, jejich úspory. Rozhodnutí hospodářských subjektů, kolik peněz chtějí držet v hotovosti a kolik uspoří, závisí na velikosti důchodu. Pokud se rozhodnou držet v peněžní formě menší část bohatství, budou peníze vydávat a ceny se zvýší, pokud se rozhodnou naopak držet v peněžní formě větší část bohatství, část peněz bude z oběhu stažena a ceny se sníží. Proto A. Marshall věnoval velkou pozornost rychlosti oběhu peněz.

Cambridgeská rovnice má tvar: M = k x P x y

kde M - zásoba peněz, P - cena vyrobené produkce, y - objem reálného důchodu, k - koeficient likvidity Marshallův koeficient - vyjadřuje část důchodů, která je hospodářskými subjekty držena v podobě

pokladní hotovosti – je určena na běžné transakce.

Když je k = 1/V konstantní, y konstantní, pak jakákoliv změna peněžní zásoby (M) se plně promítne do změny cenové hladiny (P). Podle Marshalla může koeficient likvidity, který vyjadřuje rychlost oběhu peněz, vykazovat v krátkém období změny, z dlouhodobého hlediska má být ale stabilní. k = 1/V

• Rozdíly jednotlivých variant

  • Cambridgeská varianta vychází z analýzy chování individuálních účastníků výroby a směny, poptávky a nabídky peněz ze strany hospodářských subjektů a zabývá se především rovnováhou na trhu peněz. Fisherovská varianta je makroekonomickou koncepcí a základem je rovnováha na trhu zboží. A. Marshalla zajímá "reálná" kupní síla peněz, zatímco I. Fishera peněžní zásoba. Obě varianty zdůrazňují funkci peněz jako prostředníka směny, i když u I. Fishera je tento moment zdůrazněn mnohem více.

Obě varianty se snaží zdůvodnit závislost mezi množstvím peněz v oběhu a cenami. Oba směry se snaží zdůvodnit stabilitu rychlosti oběhu peněz a především mají snahu zdůvodnit kauzální závislost mezi peněžní masou a cenami.

• Kvantitativní teorie peněz D. Patinkina

Jeho koncepce reálných zůstatků peněžních hotovostí měla významnou úlohu v počátcích neoklasické renesance a stala se základem pro spojení reálných a peněžních procesů v ekonomice. Všímá si hlavně klasické dichotomie (oddělení tvorby relativních cen (určené na trhu statků a služeb) a absolutních cen (určených na trhu peněz)). Podle jeho názoru sledují hospodářské subjekty hlavně uchování kupní síly hotovostních zůstatků. V případě vyšších reálných zůstatků, než jsou žádoucí, budou zvyšovat výdaje na spotřebu tak dlouho, až se zůstatky vrátí na žádoucí úroveň a naopak. Základem jeho úvah se stává reálná hodnota zůstatků peněžních hotovostí.