dětská poezie

hra s významy 

nekonvenční jazyková kreativita   

tendence k nonsensu, grotesknosti   

asociování vjemů vizuálních, auditivních, bez hledání příčinnosti  

následovníky našel např. v J. Kainarovi, Z. Krieblovi, J. Skácelovi 

apod.   
 

Ukázky: 
Otázky 
Proč má zajíc ubrousek vzadu?/pláče tráva?/se mák stydí?/nemáme 

doma lva?/se les potí?// Z čeho/ má vítr šaty?// Kde/ si ptáci kupují 

píšťalky?//Čím/vítr otrhává listí?/vítr fouká? 

Proč 
Vidíš ten šípek? Růženka pod ním spí./Kdo není hodný, ji ale nevidí.//A 

proč nebyl šípek hodný?//No podívej, jistě si s nožem hrál,/až do 

krve se pořezal. 

Poučení synovské 
Když probudí se hlína, je to myš./Je-li sklu zima, zaroste 

větvičkami./Ryba je hastrmaní lžička. Víš./A slza? Slza je voda, co je 

sama. 

(Před usnutím) 

František Hrubín (1910 – 1971) 

jeden ze zakladatelů moderní poezie   

mj. verše s didaktickým aspektem   

prostonárodní říkadlo považoval za ideální veršovaný 
útvar pro nejmenší /„archetypální fenomén moderní 
poezie pro děti schopný neustálé aktualizace“ 

ohled na herní a poznávací aktivity dětí   

využití veršové tvorby pro epické celky (Květuška a její 
zahrádka, Dvakrát sedm pohádek)   

„Básník stojí věrně ve službách toho, komu jsou verše určeny – 

ve službách dítěte. Z jeho nitra, z jeho světa, jeho jazykem 
tvoří.“ 

Stejskal, J. Moderní česká literatura pro děti. Praha: SNDK, 1962. (Citováno z Hrubínovy stati Kritika 

a verše pro nejmenší. Literární noviny, 1955, č. 42) 

F. Hrubín 


rozvíjí:   


říkadlo   

pohádku   

verše se vyznačují:   


jednoduchostí   

vnitřní čistotou   

silou umělecké působivosti   

schopností oslovovat děti   

pěstovat v dětech víru v dobro, lásku, citlivou vnímavost