Anatomie

Při vyšetření pohybu vycházíme buď z aktivně prováděného nebo pasivně vyvolaného pohybu.

Kromě těchto pohybů, existuje v kloubu ještě možnost posunu - tzv. kloubní vůle (joint play), tj. pohyb, který nedovedeme sami aktivně provést, ale který je základním předpokladem pohybu v kloubu. Jde o pasivně prováděné oddalování kloubních ploch a drobné posuny v nejrozmanitějších směrech, které jsou ve svém rozsahu zcela závislé na tvaru ploch. Je-li v kterémkoliv směru kloubní vůle omezena, dochází i k celkovému omezení aktivní pohyblivosti kloubu. Získaný nález je podkladem pro další ošetření ve smyslu kloubní mobilizace nebo manipulace. (Viz speciální příručky.)

Při vyšetření kloubní vůle je nutné vycházet z tzv. neutrálního neboli středního postavení kloubu.

V tomto postavení jsou kloubní vazy i kloubní pouzdro maximálně uvolněny, a napětí synergních i antagonních svalových skupin je v rovnováze. Neutrální poloha je pro každý kloub typická, a bude proto přesně definována ve speciální části.

Aktivní a pasivní pohyb má svůj rozsah - svůj úhel, který měříme goniometrickými metodami. Standartní metodou pro měření rozsahu pohybů v jednotlivých kloubech je metoda SFTR (sagittal – frontal – transversal -rotation). Používaná přístrojová technika a příslušné metodické postupy jsou předmětem zájmu specializovaných oborů, proto se jimi nebudeme dále zabývat.

Komunikační slovník

ankylóza (ankylosis; ř. ankylos - křivý) - zánik kloubní pohyblivosti; "ztuhnutí" kloubu

artralgie (arthralgie; ř. arthron - kloub, ř. algos - bolest) - jakákoliv bolest kloubu

artritis (arthritis; ř. arthron - kloub) - zánětlivé onemocnění postihující kteroukoliv složku kloubu

artroskopie (arthroscopia; ř. arthron - kloub, ř. skopein - pozorovat) - vyšetření vnitřních struktur kloubu optickým zařízením zavedeným do kloubní dutiny (jeden z typů endoskopických vyšetření)

artróza (arthrosis; ř. arthron - kloub, ř. osteon - kost) - anatomicky nepřesně definované onemocnění, při kterém jsou v popředí nezánětlivé degenerativní změny kloubu

atrofie (atrophia; ř. a - zápor, ř. trofé - výživa) - zmenšení buňky, zmenšení počtu buněk nebo normálně vyvinutého orgánu; za fyziologickou atrofii se považuje úbytek funkční tkáně a zmenšování orgánů v procesu stárnutí; atrofie může mít nejrozmanitější příčiny

hypertrofie (ř. hyper - nad, ř. trofé - výživa) - zvětšení, zbytnění nadměrný růst orgánu nebo jeho části daný zvětšením buněk (ne jejich zmnožením!)

kolagenóza (colagenosis; collagenum) - pod tento, dnes již zastaralý název se zařazují onemocnění zřejmě vyvolané poruchou imunitních schopností organismu; jde o onemocnění při kterém se mění složení mezibuněčné amorfní hmoty pojiva; mezi tzv. kolagenózy bývá zařazována revmatická horečka (zánět kloubů a srdeční výstelky), polyartritida (zánětlivé onemocnění více kloubů) a řada dalších závažných, ale méně častých onemocnění.