Anatomie

Na periferii kloubních chrupavek vytvářejí cévy synoviální membrány cirkulární sítě, ze kterých je difuzí vyživován okraj kloubních chrupavek. Nitrokloubně uložené vazy (např. zkřížené vazy kolenního kloubu) a šlachy probíhající kloubní dutinou (ramenní kloub) dostávají krevní zásobení také ze sítí synoviální vrstvy pouzdra. Menisky a disky mají cévy pouze na periferii - zdrojem jsou sítě fibrózní vrstvy pouzdra.

Mízní cévy kloubních pouzder začínají slepě v hlubších vrstvách synoviální výstelky. Po průchodu výstelkou se spojují do větších kmenů, které odvádějí mízu na flexorovou plochu kloubu, kde se napojují na cévy periostu. Odtud míza odtéká do hlavních mízních kmenů končetiny.

Inervace kloubních pouzder je dvojí: senzitivní a autonomní.

• Senzitivní nervová vlákna vedou z kloubů informace o poloze kloubních konců artikulujících kostí, úhlové rychlosti a směru pohybu, a o stupni napětí pouzdra a kloubních vazů. Jde o základní složku tzv. propriocepce, tj. schopnosti vnímat polohu i pohyb těla a jeho částí v prostoru.

Informace přicházející z receptorů kloubních pouzder a vazů jsou většinou zpracovány na míšní úrovni, a jsou použity ke kontrole působení svalových skupin na příslušný kloub. Senzitivní vlákna jdou ve stejných nervech, které motoricky inervují svaly pohybující daným kloubem !

Druhým typem informací přicházejících z kloubů jsou vjemy bolesti a tlaku. Kloubní bolest je nepřesně ohraničená a může být lokalizována i do jiného kloubu nebo je její zdroj chybně umístěn do kůže nad kloubem a do okolních svalů.

Lépe je senzitivně inervována fibrózní vrstva kloubního pouzdra a zpevňující vazy; chudou inervaci má synoviální vrstva.

• Autonomní nervová vlákna inervují hladké svalstvo cév kloubního pouzdra. Tato vlákna regulují průsvit cév a tím ovlivňují cirkulaci krve v kloubních pouzdrech a produkci synoviální tekutiny.

Anatomické předpoklady vyšetření kloubu

Bez poměrně detailní znalosti anatomické stavby, nelze kloub racionálně vyšetřit. V dalším textu se zatím omezíme na několik obecných zásad, které nevyžadují detailní arthrologické znalosti, a na které již obvykle nezbývá místo ve speciálních kapitolách.

Prvním předpokladem vyšetření kloubu je znalost geometrického tvaru artikulujících ploch a schopnost tento tvar pohybově interpretovat. Charakter pohybu v kloubu je dále závislý na velikosti a poměru velikosti kontaktní plochy hlavice a jamky, na pevnosti kloubního pouzdra a na svalové hmotě, která má potenciální pohyb realizovat.

Každý kloub má svůj pohybový vzorec, tj. typický směr a rozsah pohybu, který je pro daný kloub fyziologický, ale podle kterého také dochází k omezování pohyblivosti kloubu za pathologických stavů.

Pohybový vzorec kloubu dovoluje při vyšetření posoudit i fyziologické limity - fyziologická omezení kloubního pohybu. Chorobné zmenšení rozsahu kloubního pohybu vychází buď přímo z kloubu - tzv. intraartikulární omezení, nebo leží mimo kloub a jde o extraartikulární omezení. K identifikaci těchto omezení využíváme znalosti stavby kloubních pouzder, znalost úpravy a průběhu kloubních vazů i mimokloubních struktur.