Anatomie

Axiální systém

Když pitekantropus zpozoroval, že nemá ocas, strašně se rozčílil. Nechápal, že je pánem světa. Jeho žena - mladá pitekantropka, ho sužovala výčitkami a zcela nepokrytě litovala, že si nevzala orangutana, který za ní loni v létě chodil. (I. Ilf 1897 - 1937)

Kapitoly:

• Základní pojmy - pohybový segment

• Nosné komponenty páteře - obratle

• Fixační komponenty páteře - vazy

• Hydrodynamické komponenty páteře - destičky, cévy

• Kinetické komponenty páteře - klouby a svaly

• Zakřivení páteře

• Úvod do funkční anatomie axiálního systému

• Hrudník - základní pojmy

• Funkční anatomie hrudníku

• Komunikační slovník

• Shrnutí

Základní pojmy - pohybový segment

Axiální systém se skládá z řady stavebních komponent soustředěných kolem páteře, které mají nosnou, protektivní a hybnou funkci. Systém tvoří : osový skelet = páteř, spoje na páteři, svaly pohybující osovým skeletem, kosterní základ hrudníku i jeho spoje, a dýchací svaly.

V širším kontextu patří k axiálnímu systému i příslušná řídící komponenta, tj. ta část nervové soustavy, která zabezpečuje funkce systému, případně je jeho činností přímo dotčena (např. výstupy míšních nervů aj.).

Posturální systém těla, tj. systém zajišťující vzpřímenou polohu těla v sobě zahrnuje i hybnou část pánve a dolní končetiny. Tzn., že axiální systém je pouze dílčí částí (subsystémem) posturálního systému.

[ Komplikovanost vztahů „uvnitř“ axiálního systému i jeho význam pro organismus, lze nejlépe demonstrovat na komplexu pohybových poruch, které se běžně zahrnují pod problematickou chorobnou jednotku tzv. vertebrogenního syndromu. Vertebrogenní poruchy, tj. obecně poruchy páteře, vůbec nemusí být důsledkem nepřiměřené zátěže páteře nebo důsledkem poškození některých struktur axiálního systému. Bylo např. prokázáno, že pouhá představa určitého pohybu vyvolává aktivaci hlubokých zádových svalů a následnou změnu vzájemného postavení obratlů. Dalším příkladem mohou být poruchy některých dýchacích funkcí, které zase vyžadují zapojení pomocných dýchacích svalů. Přetížené úpony těchto svalů vyvolávají poruchy dynamiky krční páteře s celou řadou dalších, tzv. „vertebrogenních“ potíží.

U obou příkladů jde vlastně o projekci nestabilního vnitřního prostředí organismu do axiálního systému. Tato instabilita zcela odlišných skupin orgánů se projevuje motorickou labilitou ústřední části pohybové soustavy - poruchou funkce axiálního systému. Tzv. vertebrogenní porucha je v citovaných případech jen druhotným projevem primární poruchy (funkční odchylky) nervového, resp. dýchacího systému.

Z pohledu funkční anatomie je axiální systém komplex, složený z velmi rozdílných komponent, které musí být analyzovány samostatně. Základní složkou osového systému je páteř. Při analýze stavby páteře je vhodné vycházet z koncepce tzv. pohybového segmentu (motion segment). Jde sice spíše o funkční než morfologický pojem, ale umožňuje již na úrovni anatomie skeletu velmi dynamické pojetí stavby páteře.