B 18 - Základní vývojové rysy Číny ve 20. století

- 1935 přijala Komunistická internacionála strategii jednotné fronty v boji proti fašismu. Mao však odmítal vytvořit alianci s Čankajškem – vítězství s Japonci bylo pro něj stejně důležité jako vítězství na domácí scéně. Čankajšek, přestože byl také odpůrcem Japonců, sám nechtěl vyprovokovat válku. Ke spojenectví s Kuomintangem byl Mao Moskvou donucen až v roce 1936. Čankajšek byl přesvědčen, až když při incidentu v Si-anu padl do komunistického zajetí. Po celou dobu bojů s Japonci však KS nevystupovala příliš aktivně a budovala si pozice pro budoucí pokračování v občanské válce. Rovněž Čankajškova vojska se bojům spíše vyhýbala.

- po válce zejména USA usilovaly o zprostředkování dohody mezi KS Číny a Kuomintangem. Oficiálně vystupovaly jako prostředník, fakticky ale poskytovaly značnou materiální podporu Čankajškovi. SSSR byl ochoten akceptovat vliv Američanů v regionu (svůj zájem soustřeďoval zejména na východní Evropu), přesto však KS poskytl alespoň zbraně získané při odzbrojení Japonců. KS držela kompaktní území na severu země a nebyla ochotna akceptovat v těchto provinciích jakýkoliv vliv Kuomintangu, na čemž jednání ztroskotala. Vojensky silnější Čangajšek se v červnu 1946 rozhodl pro útok. Měl početní převahu po většinu války, komunisté však prokázali velitelské schopnosti. Vojska Kuomintangu byla zatlačena na jih země.

- 1. října 1949 Mao Ce-tung v Pekingu vyhlásil Čínskou lidovou republiku. Kuomintangská vláda odchází na Tchajwan a až do přelomu 60. a 70. let je západními zeměmi uznávána za oficiální vládu Číny.

- 1951 ČLR obsazuje Tibet.

- Mao Ce-tung proslul svými radikálními utopickými představami, které houževnatě prosazoval v praxi. V letech 1958 – 1960 tak probíhal tzv. Velký skok. Jednalo se o proces kolektivizace zemědělství a industrializace, který však neměl obdoby ani ve stalinském Rusku. Maovým cílem bylo vytvoření komun, samostatných hospodářských jednotek o cca 70 000 lidech, které by se kromě zemědělství živily výrobou oceli v malých tavicích pecích. Chtěl tedy dosáhnout zavedení komunismu v dohledné době. Projekt ale nemohl přinést vůbec žádné posílení čínského průmyslu, zato úpadek zemědělské výroby přinesl rozvrat čínského venkova a potažmo celého hospodářství. Výsledkem byl hladomor, který stál více než 30 milionů životů. V roce 1960 Mao od plánu sám ustoupil.

- 1958 začíná sovětsko-čínská roztržka, která trvá do rozpadu SSSR. ČLR odmítala uznat vedoucí úlohu Moskvy v komunistickém hnutí, podřídit se jí. Mezi příčiny rozkolu patřily jak otázky politické - Maovi komunisté se k moci v Číně dostali téměř bez podpory SSSR, existovaly významné územní spory (ruská anexe Vnějšího Mongolska 1913 a již dřívější pronikání carského impéria do střední a východní Asie) – tak ideologické rozdíly – zaostalá Čína měla nepočetné dělnictvo a v KS již před válkou zvítězila maoistická ideologie, která se místo proletariátu opírala o rolníky. Dále Číňané odmítali změny, ke kterým v SSSR docházelo po Stalinově smrti (1953), protože jejich mocenské struktury byly rovněž vybudovány na kultu Maovy osobnosti. Největším jablkem sváru se ale v roce 1958 staly jaderné zbraně, neboť Chruščov neposkytl Číňanům sovětskou bombu (SSSR ji vlastnil od roku 1949) a odmítl i další účast sovětských expertů na jaderném programu ČLR. Přestože o tom komunistická média neinformovala a na Západ tyto informace nepronikaly ve velkém množství, sovětsko-čínská hranice byla v 60. letech nejmilitarizovanější na světě a spor hrozil přerůst v ozbrojený konflikt. Drobné vojenské střety stály stovky životů a asi třetina sovětských jaderných hlavic byla namířena na ČLR.