B 18 - Základní vývojové rysy Číny ve 20. století

Mezitím se další významná osobnost doby Sunjatsen snažil o sjednocení Číny. Zformoval v Kantonu republikánskou vládu. Podařilo se mu ale ovládnout pouze jižní část Číny, spojil tedy své síly s Kominternou. S pomocí Sovětů připravili národní revoluci.

Vedle pomoci národní revoluci bylo cílem Kominterny pomoci vybudovat komunistickou stranu Číny a dostat ji do strategických pozic Kuomintangu, aby se mohla chopit moci.

V roce 1925 Sunjatsen umírá. Na jeho post nastupuje Čankajšek (byl to mimochodem švagr Sunjatsena). V červenci 12926 potom Čankajšek organizuje tzv. severní pochod armády, ve kterém se mu podařilo během dvou let ovládnout sever Číny a zaútočit na Peking. Tímto se mu otevřela možnost sjednotit zemi. Po obsazení Šanghaje a potlačení nepokojů s dělníky ustanovuje Čankajšek novou vládu v Nankinu.

Problém byla ale v tom, že veškeré snahy Čankajška nakonec vyšly naprázdno. Proti němu se postavili a komunisté v čele s Mao Ce-tungem, jež své vojáky získával hlavně na venkově.

Nepřítel se objevil i za hranicemi. Bylo jím Japonsko, které v roce 1931 vstoupilo do Mandžuska uplatňovat své nároky.

Téhož roku zřídil Mao v provincii Tian-si republiku

ČÍNA PO SMRTI MAO CE-TUNGA

• problém vedení a nástupnictví po Maovy začal být řešen ještě několik let před Maovou smrtí → od roku 1969 probíhal mocenský boj o získání pozice číslo dvě ve stranické hierarchii, kdy by tato pozice umožňovala nárok na nástupnictví po „Velkém kormidelníkovi“

• došlo k oslabení pozice Lin Piaa a útoky proti němu vedl premiér Čou En-laj (ten stál na třetím místě v hierarchii) → Lin se v zoufalství snažil v roce 1971 utéct, ale jeho letadlo bylo nad Mongolskem zničeno

• zpráva o Linově zrádcovství vyvolala mezi lidem rozruh a podlomila jeho důvěru v Maa, protože Lin byl po dlouhá léta vynášen jako Maův nejbližší soudruh ve zbrani

• v reformách z počátku 80. let se Komunistická strana Číny snažila zotavit z krize posledních let Maova života a to dosazením nových stranických funkcionářů a oživením venkovské výroby, průmyslového řízení, zahraničního obchodu a investic a vědy a technologie

Tengova vláda

• ve složitých bojích o moc nakonec zvítězil v roce 1978 Teng Siao-pching, který byl sice přezdíván jako „nejvyšší vůdce“, ale formálně si ponechal funkci pouhého místopředsedy vlády

• po Tengově nástupu přichází období reforem, kdy maoistické slogany „politika jako vedoucí síla“ a „nejdřív rudý, potom odborník“ nahradilo staré státnické heslo „hledat pravdu na základě faktů“ a ideologie ustoupila do pozadí

• započala nová doba vztahů se zahraničím, kdy Tengova politika „otevření vůči světu“ vítala kontakt s cizinou a vycházela z toho, že jestli se má Čína ekonomicky rozvíjet, potřebuje k tomu přísun technologie a kapitálu ze zahraničí

• průmyslový rozvoj probíhal bohužel na úkor obrovského zněčišťování životního prostředí

• hlavní Tengovy reformy měly probíhat ve čtyřech hlavních sférách (proto označení Čtyři modernizace): v zemědělství, průmyslu, vědě a technice, v obraně

• reformy byly doprovázeny vyhlášením čtyř principů, které měly zabránit politickým reformám a zaručovaly udržení diktatury - a to: Čína se musí držet 1. socialistické cesty, 2.diktatury proletariátu, 3.vedoucí úlohy strany a 4.marxismu-leninismu Mao Ce-tungova myšlení

• Tengův režim potřeboval obnovit své právo vládnout tím, že přizná svoje chyby; pokusil se napravit nespravedlivé rozsudky nad skupinami osob milionů lidí označených za „pravičáky“ a „protisocialistické živly“; k znovuzískání důvěry veřejnosti se pokusil zkvalitnit členskou základnu strany, která měla nízké vzdělání a zápolila také s otázkou gramotnosti