B 18 - Základní vývojové rysy Číny ve 20. století

- v listopadu 2002 je na XVI. sjezdu KS Číny zvolen Chu Ťin-tchao generálním tajemníkem KS. Dochází k výměně generací.

- v březnu 2003 se Chu stává prezidentem ČLR. Ťiang Ce-min si nadále ponechává funkci předsedy Vojenské komise KS, která je jedním z nejvlivnějších postů v ČLR. Nadále tedy není jisté, zda-li výměny nebyly jen formální a Ťiang nehodlá zachovat svůj klíčový vliv ve státě i nadále.

- v září 2004 Chu Ťin-tchao přebírá předsednictví ve Vojenské komisi KS, čímž je stvrzen nástup nové generace v čele ČLR.

Čína v první polovině 20. století

Republikánská revoluce 1901-1916:

Když byla v roce 1900 Čína poražena od spojeneckých sil (tzv.opiové války), zůstala dynastie Čching až do roku 1912 v čele státu. Ne že by nebyly nějaké snahy o její svržení, ale spíše proto, že nebyl žádný režim, který by ji mohl nahradit. Navíc jak Číňané, tak i cizinci dávali přednost pořádku a klidu.

Porážka, kterou uštědřilo Japonsko v roce 1895 čínské armádě, měla za následek to, že právě z Japonska si Čína vzala vzor pro další budování státu. Dokonce začala vysílat do Tokia své studenty, jež se zde měli vzdělávat a importovat do Číny své poznatky.

V roce 1901 Čang Č-tung a jeho blízcí spolupracovníci vyhlásili program zvaný Nová politika. Ten právě vycházel v mnoha ohledech z japonského vzoru. Tímto programem byl učiněn slib zřízení ústavy (ve skutečnosti uskutečněný až v roce 1908). Jedinou jeho vadou bylo to, že císař ji mohl kdykoli anulovat, čímž byla zajištěna i nadále svrchovanost panovníka. Dalšími body programu byla reforma školského systému, administrativní reforma ústřední vlády, udělení ústavních práv občanům, zřízení místní samosprávy a policejního systému.

Císařovna Cch-si (čti Cixi) a její stoupenci považovali reformy jako nutné zlo k posílení moci císaře a upevnění jeho pozic.

Během let 1901-1911 investovala vláda do průmyslu a to většinou pomocí státních půjček, daňových výhod, monopolních výsad atd.

V listopadu 1906 bylo původních šest ministerstev rozšířeno na 11 (zahraničních věcí, civilní služby, vnitřních věcí, financí, obřadů, školství, války, spravedlnosti, zemědělství, průmyslu a obchodu, pošt a spojů, a závislých držav). Podle všeho měla být zachována stará forma armády. Problém byl s oddělením pravomocí, protože zde byla absence nadvlády zákona.

V roce 1908 vyhlásila císařovna vdova soubor ústavních zásad, podle nichž se měl řídit devítiletý program příprav na konstituci. V roce 1909 mělo být svoláno poradní provinční shromáždění a v roce 1910 poradní národní shromáždění. Zástupci do nich měli být voleni. Voliči byli ovšem omezeni na ty se vzděláním nebo s majetkem.

Veškerá administrativa vycházela z Pekingu. Memoranda se zprávami i edikty procházela rukama císaře, resp. císařovny. Moc ale nebylo možné centralizovat tak, aby provinční guvernéři podléhali pekingským ministrům, jelikož nutnost někdy vyžadovala postavit guvernéry na stejnou úroveň jako ministry v hlavním městě. Reformu dále zdržovaly také finanční potíže, a to v důsledku splácení boxerských reparací, na něž šla většina vládních příjmů.