B 18 - Základní vývojové rysy Číny ve 20. století

Revoluce roku 1911:

V Ś-čchuanu se stavěla železnice. Zdejší elita, která do rozvoje železnic investovala, nechtěla dopustit, aby ústřední vláda z tohoto projektu profitovala, a proto zinscenovala povstání ve Wung-čchangu. Následkem toho bylo, že většina provincií začala vyhlašovat nezávislost na čchingské vládě.

Revoluční liga (zřízena roku 1905) v čele se Sunjatsenem vyhlásila 1.ledna 1912 Čínskou lidovou republiku. Ta přinesla do státu určité prvky liberalismu – necenzurovaný tisk, volená shromáždění, reprezentující místní elitu, celostátní parlament (800 členů), který byl organizován nově vytvořenou stranou Kuomintang. Císařská autokracie však nebyla vyvrácena. Nebylo nic, co by ji mohlo nahradit. Tady sehrál významnou úlohu Jüan Š´-kchaj. Ten byl přesvědčený, že moc se musí odvozovat od jednoho zdroje, a proto brzy dospěl k názoru, že autokracie má zůstat zachována. A v jejím čele měl stanout on. Proto začal likvidovat své nepřátele a potenciální konkurenty. Přikročil tedy k zastrašování a vrcholem všeho bylo, když roku 1913 zrušil celý parlament.

Provedl několik reforem, zejména co se školství týče. Hlásil se k bezplatné alespoň čtyřleté všeobecné školní docházce.Jüanovým mottem bylo: „Důvěřuj pouze centrální moci.“ Roku 1915 se pokusil prohlásit císařem, ale zemřel bez úspěchu o rok později.

V Číně se cílem politické modernizace státu stala vláda nové vlády, ale spíše to byla diktatura jedné strany.

Po Š´-Kchajově smrti se zde udržely dva systémy vlády. Za prvé do byly léna tzv. militaristů (vojenští velitelé, kteří pomocí svých armád drželi pod kontrolou různě rozsáhlá území) a za druhé Čína otevřených smluvních přístavů.

V Číně byl trvale a v neobyčejně vyhraněné podobě přítomen univerzální problém každé společnosti a to, jak uvést v soulad protichůdné zájmy jedince a státu, usilujícího o jednotu a řád. Individualismus a liberalismus přestavovaly v Číně velmi omezenou součást jim nadřazeného kolektivismu. Zájmy jedince byly podřízeny zájmům skupiny. Zákony zde měly menší moc než národy, které na jedince kladla obecně přijímaná morálka.

Poslední generace dynastie Čching byla sice nucena do svého nekonfuciánského myšlenkového modelu zahrnout nové, jim cizí věci. Ale úplně zavrhnout konfuciánství nechtěli dopustit.

Úloha vysokých škol pro další rozvoj státu:

Nejstarší čínskou univerzitou byla Pekingská univerzita, která navazovala na tradice Císařské univerzity založené v roce 1898. Tak praví tradice. Ale víme, že již roku 1879 zde americká episkopální mise založila první křesťanskou vysokou školu a roku 1896 čchingská vláda ustavila univerzitu Nan-jang (obě se sídlem v Šanghaji). Začalo zde prolínání konfuciánského a nového učení. Příčinou toho bylo, že moderní technické termíny ještě neměly své názvy v čínském jazyce, a tak se vyučovalo pomocí anglických učebnic a část výuky v angličtině i probíhala.