3. Reformace a konfesionalizace

NĚMECKO

• kalvinismus do dolního Porýní přes Nizozemí a z Kurfalce

• hlavní kalvínský katechismus vytvořen v Heidelbergu, významným střediskem Štrasburk, kde působil reformátor Martin Bucer

• augšpurský náboženský 1555 se na ně nevztahoval -> postupně se vyhraňovali, odlišovali od luteránů a formulovali vlastní konfesi, se sídlem v Horním a Dolním Falci (hl. město Heidelberg+univerzita) -> 1560 přijal kurfiřt Fridrich III. jako první německý kníže kalvinismus, a to v rozporu s augšpurským mírem (Friedrich III. podporoval finančně i zbraněmi a vojskem jak francouzské hugenoty, tak prince Viléma Oranžského)

• nechal vypracovat tzv. heidelberský katechismus, který se již téměř kryl (kromě učení o predestinaci) s naukou Kalvínovou (Horní Falc zůstala luterská

• za jeho nástupců se země vrátila k luterství a pak znovu ke kalvinismu

• po návratu Falce ke kalvinismu 1583 – 1620 se Heidelberg stal tzv. „druhou Ženevou“ (styky s ním udržovala i Jednota bratrská, 1613 – 14 zde studoval J.A. Komenský)

• kurfiřt Friedrich V. se stal vůdcem protestantské unie (ozbrojený svazek, Falcko, Würtenbersko, Ansbach, Anhaltsko, Braniborsko atd., města Norimberk, Štrasburk, Ulm atd., členy se nestalo Sasko a další luterská severoněm. knížectví), 1619 se stal českým králem Fridrichem Falckým (po Bílé hoře emigroval; Horní Falc byla připojena ke katol. Bavorsku)

• 1613 přijali kalvinismus braniborští Hohenzollerni

• německý kalvinismus vykazuje zvláštnosti - řídí se heidelberským katechismem, přesahující německé hranice, v mnohém se přibližuje luterství (neexistuje v něm např. presbyterně synodální princip jako v kalvinismu v západních zemích

• němečtí protestanti nebyli schopni dosáhnout dohody a vypracovat konfesi, která by je sjednocovala a a umožnila boj proti karlismu

• nenávist ortodoxních luteránů (hl. v Sasku) ke kalvínské Falci vedla některá luterská knížata k politickým kompromisům s katolickými Habsburky

ANGLIE

• kalvinismus postupující ze Skotska, velké úspěchy

• reformace nebyla původně záležitostí náboženskou, ale církevně-politickou (v pozadí bylo silně rozvinuté anglické zemské církevnictví, které ulehčovalo rozchod s Římem)

• Jindřich VIII. (1509 – 1547) dosáhl od papeže titulu „obránce víry“ za spis proti Lutherovi, později se ovšem dostal s papežem do sporu kvůli zrušení jeho sňatku s Kateřinou Aragonskou a povolení nového – s dvorní dámou Annou Boleynovou (proti králi se postavil i Thomas More; popraven 1535)

• 1531 odloučení anglické katolické církve od Říma, Jindřich prohlášen za hlavu anglické církve a zabral církevní statky -> nebyla to žádná reformace, ale čin královské zvůle -> stalo se to však v době, kdy do Anglie pronikaly reformační myšlenky

• za Eduarda IV. (1547 – 1553) provedl opravy v angl. církvi v duchu Kalvínovy reformace arcibiskup z Canterbury Thomas Cranmer - byl sice popraven, ale celá anglická církev reformována v duchu jeho zásad -> opraveno její učení a bohoslužby (odstranění mše), ale ne její zřízení – král zůstal nejvyšší světskou hlavou církve, i nadále ji řídili biskupové

• po těžkých bojích s katolickou panovnicí Marií Stuartovnou (1553 – 1558), která obnovila krvavě katolicismus i v Anglii (podpora u šp. Filipa II.) provedena reformace i ve Skotsku:

  • reformátorem skotské církve John Knox (1513–1572), sídlem St. Andrews

  • v bojích s katolíky byl zajat a 2 roky držen na francouzských galejích

  • potom se dostal do Ženevy, kde se stal oddaným Kalvínovým žákem

  • po návratu do vlasti šířil evangelijní učení -> pod jeho vlivem se přiklonilo celé Skotsko ke