3. Reformace a konfesionalizace

ČESKÉ ZEMĚ

• přes Wittenberg do českých zemí

• koncem 30. a zač. 40. let sílil nadále v Čechách pod Lutherovým vlivem utrakvismus

• přes značné ovlivnění luterstvím, které do Čech pronikalo ve své melanchtonské podobě si čeští novoutrakvisté i Jednota bratrská uchovali základní principy české reformace a dospěli proto v Evropě k zcela ojedinělé vzájemné toleranci, liberálnosti a ekumeně -> 1575 Česká konfese

• Melanchthonovi stoupenci, prchající z Wittenberka, nacházeli útočiště na Moravě

• Bratři tvořili mezi evangelíky levici, jež kladla nejtužší odpor jakémukoliv pokusu o pokatoličtění + kalvinisté (kteří neustále rostli, po 1594, kdy se Horní Falc stala kalvínskou a oni našli středisko v Ambergu blízko Čech)

• čeští evangeličtí utrakvisté byli hotovi přijmout kalvinismus

• v českém evangelickém utrakvismu rozmanitě splývalo luterství, kalvinismus a husitství

• do 1620 je známo asi 7 českých vydání České konfese

• na Moravě sever a střed s Olomoucí a Brnem luteránský; východ, jih a západ silně kalvínský ráz (na jihu a na východě Moravy byl především pod vedením Karla ze Žerotína učiněn pokus o spojení kalvínství a Jednoty – nepovedlo se, protože Bratři především odmítali jakoukoliv teologickou spekulaci a toužili jen po prosté víře a opravdu křesťanském životě a obzvláště pociťovali jako nebezpečí teologická hloubání o predestinaci + byli proti kalvinistické snaze účastnit se politického života)

• sever a střed země byly hlavně německé, ostatek český

• 1618 se stavové sjednotili na volbě kalvínského kurfiřta Fridricha Falckého -> volby využili kalvinisté k zvýšené činnosti -> dosud jednotná konsistoř rozdělena a zřízena nová horní konsistoř (čistě kalvínská) -> Svatovítský chrám hlavním kalvínským kostelem (pustost)

• konec protestantismu znamenala bitva na Bílé hoře 1620

• v pobělohorských Čechách a na Moravě samozřejmě nebylo možné vyznávat jiné (křesťanské) vyznání než římskokatolické -> skrytých evangelíků ubývalo a jejich náboženské představy se kalily, protože jim chybělo soustavné duchovní vedení -> nakonec dobře věděli, že římskokatolická víra není ta pravá, k jakékoli evangelické víře (natož ortodoxní dogmatice) však měli také daleko

• pietistické „misie“, které v 18. století udržely a znovu vznítily víru zbývajících potomků české reformace, na přesnou věrouku však nedbaly a asi, vedeny laiky, ani nemohly

• osvícenství bylo v habsburských zemích zaváděno „shora“, z vůle panovníků, kteří si představovali efektivnější správu státu -> Josef II. 1781 tolerančního patentu -> přestalo pronásledování tajných nekatolíků (ušetřilo se) a stali se z nich loajální poddaní (zapálení pro svůj příspěvek státní prosperitě) + zlepšilo se mezinárodní renomé habsburského mocnářství -> evangelíkům bylo za omezujících podmínek dovoleno volit mezi augsburským a helvétským vyznáním (byla „vyzkoušena“ jako státní církve a jiné duchovní pro ně ostatně ani nebylo možné získat)