3. Reformace a konfesionalizace

Jan Kalvín

• narodil se 1509 v Noyonu (S Francie), zemřel 1564 v Ženevě, pocházel z vrstvy blízké církvi - otec hosp. vedoucím a správcem majetku dómské kapituly v Noyonu -> pro rozpory s kapitulou a biskupem byl dán do klatby a zemřel, v téže době se do sporu s církví dostal i jeho bratr, kaplan, zemřel bez svátosti umírajících -> velmi to Kalvína ovlivnilo

• teologické znalosti získal samostudiem, od 1532 se zabýval humanistickými studiemi v Paříži

• v době kdy končil svá studia, začalo se ve Francii šířit reformační hnutí, přiklonil se k němu

• octl se ve vlně pronásledování (pařížský parlament nařídil 1534 zákrok proti novotářům pro tzv. plakátovou aféru) -> uprchl z Francie, přes Štrasburk do Basileje, kde žili další reformátoři

• v Basileji napsal Institutio religionis christinae (Soustava křesťanského náboženství) a tam ji také vydal tiskem, nejdříve anonymně -> myšlena jako spis na obranu pronásledovaných francouzských protestantů a byla věnována franc. králi, aby ho získala pro podporu reformy

• teologie:

• zasazuje se o chudobu, malou církev pronásledovaných - jen ta může být pravou církví Kristovou (jako protějšek k ní staví bohatou římskou hierarchickou církev, která si povýšeně osobuje, že je viditelnou podobou církve na zemi)

• známky pravé církve jsou hlásání čistého slova Božího a správné spravování svátostí

• Bůh je svrchovaný a jediný Pán nebe i země, poslal Ježíše Krista, aby spasil ty, kteří jsou ke spasení předurčeni a shromáždil na světě svou církev

• slovo boží je jediným pravidlem víry a života

• vybudování ženevské církve:

  • připojena k reformaci už před Kalvínovým příchodem, nebyl tam však klid a pořádek

  • 1536 byl ustanoven kazatelem a městským farářem, navrhl řád obce a předložil jej městské radě

  • řád měl přísnou církevní kázeň, zvláště pokud jde o měsíční slavení Večeře Páně (městská rada řád

obce přijala, ale spokojila se s čtverým slavením Večeře do roka)

• na Kalvínovo naléhání nařídila, že všichni obyvatelé musí v dubnu 1537 složit přísahu na nové

vyznání víry - kdo se zdráhal, byl zbaven měšťanského práva a musel se vystěhovat

• zvlášť ustanovení církevní pověřenci dozírali, aby se zásady dodržovaly ve veškerém veřejném i

v soukromém životě - přestupníky měla trestat rada

• postupem času odpor obyvatelstva k ženevské církvi -> při zavádění nových pořádků se dostal Kalvín do sporu s městskou radou Ženevy, ta chtěla vést dohled nad mravním životem občanů sama -> nová rada zbavila před velikonocemi 1538 Kalvína a další jejich úřadů a vypověděla je z města

• Kalvín se uchýlil do Štrasburku, seznámil se s učením JB, jako zástupce města se 1540 zúčastnil sněmu ve Wormsu a 1541 sněmu v Řežně – poznal německou reformaci (s Lutherem se nikdy nesetkal, ale poznal Melanchtona)

• v Ženevě nepokoje a Kalvín povolán zpět

• zařadil do hierarchie starší z řad laiků (=presbyteři) - položil základy presbyter. církevnímu zřízení

• Kalvín chtěl získat božímu slovu opravdovou vážnost, a byl tedy neúprosně přísný a důsledný, přísně trestal zvlášť ty, kteří se odchylovali od reformačního učení nebo je znevažovali -> nepochopil (na rozdíl od JB), že se ve věcech víry nesmí užívat násilí, jednal skoro jako inkvizice

• za Kalvína tresty smrti, věznění, největší rozruch způsobilo upálení španělského lékaře a teologa (napsal několik teolog. spisů, v nichž popíral učení o trojici a vykládal náboženství nebiblickým způsobem – pro Kalvína heretik)

• do 1555 vytvořen přísně organizovaný „Boží stát“=Ženeva střediskem nové reformované církve, útočištěm exulantů, především z Francie

• Kalvín zřídil teologickou akademii - brzy předstihla Wittenberg (stala se vzdělávacím ústavem pro kazatele a učitele, kteří šířili Kalvínův církevní systém a teologickou nauku po celé Evropě)

• jako prorok vyzýval knížata, aby se rozešla s falešnou římskou církví a přidala se k pravé církvi, žádal od protestantských vrchností vyhubení katolicismu a jejich snášenlivost ke katolíkům pokládal za hřích

• na rozdíl od Luthera, který stále vyžadoval poslušnost, prohlašoval Kalvín právo odporu proti „bezbožné“ vrchnosti v určitých případech za náboženskou povinnost

• luterská církev je světské moci podřízena, kalvínská reformovaná církev usiluje o nezávislost na ní, ale aktivně zasahuje do veřejného života