učitelská způsobilost - státnice

Hodnocení

= Proces, který měří hloubku a šíři znalostí a dovedností. (Petty, 1993)

= Proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem. (Pasch, 1998)

= Veškeré projevené mínění učitele a školy o vlastnostech a činech žáka. (Tuček, 1966)

• Silný prostředek k dosažení cílů výuky a učení

• Závěrečná fáze procesu výuky, kontrolují se formulované cíle, zvolené metody, dílčí výsledky učení žáků

• Podstatou školního hodnocení je zjištění kompetencí = stavu vědomostí, dovedností, postojů žáka a formulace soudů na základě porovnání skutečného stavu se stavem předpokládaným = formulovaným jako cíl výuky

Podstata školního hodnocení

• Podílí se na formování osobnosti žáka, rozvíjí sociální vztahy, je podmínkou žákova účinného učení.

• Je přirozenou a nedílnou součástí vyučování.

Podklady pro hodnocení

• Soustavné sledování výkonu žáka v průběhu vyučování

• Prověřování vědomostí, dovedností a návyků (praktické, pohybové, ústní, grafické, písemné)

• Analýza výsledků různých aktivit žáka se zaměřením na manuální zručnost, úroveň sebeobsluhy, samostatnost a sociální vyspělost

• Konzultace s ostatními učiteli, vychovateli, pracovníky SPC

• Žáci vyučováni dle ŠVP jsou hodnoceni dle míry plnění školních výstupů. Žáci jsou hodnoceni s ohledem na typ, kombinaci a stupeň postižení i vzhledem k individuální charakteristice a okolnosti výkonu

Dělení hodnocení

• Hodnocení průběžné (formativní) – během školního roku. Posuzuje, kolik se žák naučil a umožňuje zjednat nápravu.

• Hodnocení celkové (sumativní) – např. čtvrtletní, pololetní, na konci školního roku.

• Shrnuje, čeho žák dosáhl.

Formativní hodnocení

• Uplatňuje se při hodnocení dílčích výsledků a projevů žáka.

• Užití průběžného hodnocení:

• Komunitní kruhy v rámci třídních systémů – sebehodnocení žáků, vzájemné hodnocení, žákovské portfolio

• V rámci projektových dnů, školních akcí a soutěží jsou žáci hodnoceni především porovnáváním výsledků

• V průběhu vyučování po každé vykonané činnosti – slovní zhodnocení, do žákovské knížky

Hodnotící kritéria při hodnocení

• Formální (úřední, kriteriální)-Někdo stanoví, jaké výkony jsou optimální (klasifikační řád)

• Skupinově vztahová norma-Porovnání žáků mezi sebou v rámci skupiny, ale také mezi skupinami.

• Individuální vztahová norma-Porovnání současných výkonů žáka s jeho předchozími.

Funkce školního hodnocení

• Informativní (zpětná vazba) umožňuje zpřesnit, doplnit, korigovat osvojené poukázáním na chyby v kvalitě naučené látky

• Motivační – vychází z principu pozitivního hodnocení, čímž uspokojuje potřebu uznání, která je pro žáka silným motivačním faktorem – rozvíjí žákovu aspirační úroveň

• Regulativní – umožňuje žákům i učitelům postihnout úroveň vlastní vyučovací aktivity

• Výchovná – pravidelné hodnocení posiluje tendenci k pečlivé a soustavné přípravě žáka a plnění zadaných úkolů; tím posiluje a rozvíjí některé vlastnosti osobnosti (zodpovědnost, houževnatost, vytrvalost, cílevědomost…)

• Sociální – poznávání vzájemných vztahů mezi žáky

• Prognostická – umožňuje posoudit připravenost žáka na další učení