4_2__Geometricka_optika

=

′

+

⇒

∞

=

′

+

a

a

a

a

a

a

1

1

0

1

1

1

1

1

a

a

′

−

=

Povrch  zrcadla  Z  (např.  vyleštěný  kov)  odráží  úzký  svazek  světelných  paprsků  do  jednoho 
místa:  P  do  P´,  Q  do  Q´,  takže  se  zobrazí  PQ  jako  P´Q´.  Při  zobrazení  rovinným  zrcadlem 
předmětu PQ vzniká obraz P´Q´. Jde o obraz zdánlivý (virtuální), tj. za zrcadlem, stejně velký 
jako předmět, vzpřímený, stranově převrácený, předmětová a obrazová vzdálenost jsou stejně 
velké. Na obr. 4.2.- 28. vidíme jako předmět člověka s postavou PQ, který se očima v bodě A 
pozoruje v zrcadle o minimální velikosti BC a vidí sebe sama jako obraz P´Q´. 

U  optických  prvků  jakožto  částí  optických  přístrojů  vznikají 

vady  optického  zobrazení 

v důsledku  vlivu  dějů 

vlnové  povahy  světla  a  lze  je  považovat  za  významné  odchylky  od 

ideálního zobrazení (nejvýrazněji vznikají u čoček).  

Geometrické vady zaznamenáváme při zobrazení monofrekvenčními, ale širokými, případně 
mimoosovými  světelnými  svazky,  v případě  nejsložitějších  vad  (kóma)  širokými  a  současně 
mimoosovými  světelnými  svazky.  Od 

aberace  (otvorové  vady)  lze  v  podstatě  kombinačně 

odvodit  všechny  ostatní  typy  vad. 

Clona  jako  otvor  (štěrbina)  vymezuje  šíři  dopadajícího 

monofrekvenčního  svazku,  jehož  krajové  paprsky  protínají  optickou  osu  v jiném  bodě  než 
paraxiální paprsky blízké ose (obr. 4.2.- 29.). 

Obr. 4.2.- 29. 
 
Hlavní příčinou 

barevných (chromatických) vad je okolnost, že se světelné paprsky různých