4_2__Geometricka_optika

vlnových  délek  nelámou  stejně,  a  proto  se  rovněž  neprotínají  v jediném  bodě,  přestože 
můžeme  zobrazení  provádět  i  paraxiálními  paprsky.  Na  barevnou  vadu  lze  nahlížet  jako  na 
integrální  součet  monochromatických  vad.  Jednotlivé  barevné  obrazy  příslušejícím 

550 

jednotlivým složkám složeného světla tedy nesplývají (obr. 4.2.- 29.), a proto vidíme namísto 
ohniska jako jediného bodu delší či kratší „úsečku“.  

Na  obr.  4.2.-  30.  sledujeme  maximální  aberaci, 
přičemž  šířkou  otvoru  D  (clonou,  štěrbinou)  je 
přímo  obruba  (okraj)  spojné  čočky.  Pozorujeme 
rozdělení  intenzity  světla  při  průchodu  touto  
čočkou  v závislosti  právě  na  otvorové  vadě. 
Maximální  intenzita  světla  (na  stínítku  kruh  o 
průměru P pod zorným úhlem 2α) je zaznamenávána 
(na  stínítku  umístěném  v obrazové  ohniskové 
vzdálenosti čočky) ve středu čočky.  

Obr. 4.2.- 30. 

Ve směru k okrajům čočky dochází postupně ke vzniku vady kvality optického zobrazení, tj. 
k ohybově interferenčnímu jevu a rovněž k poklesu intenzity světla. 

Optické vady nemohou být nikdy totálně eliminovány, pouze korekcí umenšeny, a to na úkor 
jiných vad optické soustavy! V praktické optice se více než zrcadla využívají čočky, protože 
jsou  po  stránce  technologie  výroby  a  tedy  i  po  stránce  finanční  dostupnější.  Jejich  větší 
optické  vady  se  musejí  korigovat,  a  to  např. 

kombinací  čoček  spojných  a  rozptylných.